Přejít na obsah Přejít na hlavní menu Přejít na podmenu
Česky | English

Historie Kleinova paláce

Kleinové

Kleinové byli známou podnikatelskou rodinou, pocházející z Loučné nad Desnou. Největší slávy dosáhli v 19. století budováním železničních tratí v Rakousku-Uhersku, s využitím železáren v Sobotíně. Několik členů rodu bylo za své zásluhy povýšeno do šlechtického stavu.

Největší zakázky firmy se často realizovaly v Brně či jeho okolí, a proto rodina hledala důstojné sídlo právě tam.

  • Franz Klein von Wiesenberg (1800-1855). Vůdčí osobnost rodiny. Již kolem let 1813-1814 získal první zakázky jako architekt, rychle se stal uznávanou hlavou rodiny a manažerem společných podniků. V roce 1825 se oženil v Brně s Františkou Hildebrandtovou; Brno se stalo jeho celoživotním sídlem, později byl jmenován čestným občanem města. Po smrti bratrů Josefa a Engelberta zdědil značné jmění, o které se rozdělil s mladšími bratry. V roce 1844 zakoupil panství Loučná nad Desnou, odkud pocházel, v roce 1843 získal prestižní parcelu na náměstí v Brně, kde nechal vybudovat rodinné sídlo – Kleinův palác. V roce 1865 byl povýšen do šlechtického stavu, v roce 1873 byl povýšen mezi svobodné pány s přídomkem von Wiesenberg (z Loučné nad Desnou). Zemřel v 55 letech při inspekci trati z Bohumína do Osvětimi.

(zdroj: wikipedia.cz)

Kleinův palác

Na místě původního měšťanského domu, jehož historie se datuje až do 14. století, byl v letech 1847 až 1848 vystavěn bratry Kleinovými trojpodlažní novorenesanční měšťanský palác. Budova byla postavena podle projektu vídeňského architekta Ludwiga von Förstera, který na projektu spolupracoval jak s Franzem Kleinem, tak s dalším architektem Theofilem Hansenem. Na přání majitelů byly do průčelní fasády zakomponovány litinové dekorační prvky. Dům měl být totiž kromě prestižního sídla zároveň reklamou na využití železa v architektuře, nejen jako konstrukční materiál, ale jako estetická složka na domě. Jedná se především o čtveřici arkýřů na ozdobných konzolách v podobě mytologických postav doplněnou postavami hutníků v antickém šatu. Toto vše, použití moderní litiny a klasických stavebních materiálů, mělo demonstrovat dravý a bohatý rozvoj podnikatelů Kleinových.

Po roce 1946 přešel dům jako konfiskovaný německý majetek pod národní správu, postupně chátral a upadl v zapomenutí. Dům trpěl nedostatečnou údržbou, požárem půdy, zatíkáním vody a hlavně neadekvátním využitím prostorů různými organizacemi. Místnosti byly rozděleny příčkami, rozvody ústředního topení poškodily stěny s ušlechtilou omítkou a mramorovým štukem. Rozvody elektřiny poškodily malované stropy a neadekvátním provozem byly zcela zničeny parkety.

Roku 1994 budovu převzal nový nájemce Crédit Lyonnais Bank, který provedl rekonstrukci v ceně okolo 70 milionů Kč. Spolu se snahou o záchranu historické budovy však měla rekonstrukce i další cíl: zapojit palác do současného života. Proto zde byly instalovány moderní inženýrské sítě i osobní výtah do pater. Vladimír Packa z projekční kanceláře K4, dodává: „Naším cílem bylo zanechat po rekonstrukci živý, fungující dům, na kterém bude dominující jeho historická kontinuita a rovněž bude na první pohled zřejmé, ve které době prošel touto zásadní změnou.“

Kleinův palác dnes

V prostorách Kleinova paláce se dnes mimo jiné organizace a subjekty nachází IN-centrum, specializované oddělení KJM zaměřené na výuku počítačové gramotnosti.

Vytisknout stránku Vytisknout stránku