Přejít na obsah Přejít na hlavní menu Přejít na podmenu
Česky | English

Databáze autorů 2019

Září

Georges Joseph Christian SIMENON
(1903-1989)
4. září – 30. výročí úmrtí
belgický spisovatel detektivních a psychologických románů, tvůrce komisaře Maigreta

Byl nejstarším dítětem účetního v pojišťovně v belgickém Lutychu, matka zůstala v domácnosti. Protože otec vážně onemocněl, nemohl dokončit středoškolská studia a začal pracovat jako cukrářský učeň, příručí v knihkupectví a v 16 letech jako novinář. Deset let pod více než dvaceti pseudonymy vydával sešitové detektivní romány, od roku 1930 s postavou komisaře Maigreta. Obraz komisaře vznikal dlouho a těžce, poskládal ho ze 27 hrdinů svých předchozích děl.

Simenon hodně cestoval, žil ve Francii, Švýcarsku, Kanadě a USA. Napsal více než 200 románů a 150 kratších povídek, které byly přeloženy do mnoha jazyků světa a desítky z nich byly zfilmovány. Jen postavu komisaře Maigreta ztvárnilo po celém světě postupně téměř 30 filmových a televizních herců, pro několik generací diváků  je však navždy spojena s tváří francouzského herce Jeana Gabina.   

„Leniví nemají ponětí o kouzlu lenivosti, pouze lidé pracovití doceňují hodnotu nicnedělání.“

Ondřej SEKORA
(1899-1967)
25. září – 120. výročí narození
český novinář, malíř, ilustrátor, spisovatel, sportovec a zakladatel československého ragbyového sportu

Narodil se v Brně-Králově Poli jako třetí ze šesti sourozenců, v Brně navštěvoval obecnou školu, odmaturoval na gymnáziu ve Vyškově. Začal navštěvovat právnickou fakultu, ale studium přerušil a pracoval jako kreslíř a sportovní reportér v redakci Lidových novin v Brně, od roku 1928 v Praze. Absolvoval dva roční studijní pobyty ve Francii, jako novinář se zúčastnil zimních olympijských her v Chamonix (1924). Po návratu se stal jedním z propagátorů ragby v Československu, působil jako trenér, rozhodčí, sepsal a vydal pravidla ragby.

Ferda Mravenec se poprvé objevil na stránkách Pestrého týdnu v roce 1927 jako postava kresleného seriálu pro dospělé, v roce 1935 k němu přibyl i brouk Pytlík. V roce 1936 vyšla knížka pro děti, Ferda Mravenec. Následoval Ferda v cizích službách a Ferda v mraveništi, v roce 1939 to byl Ferdův slabikář.

V letech 1944-1945 byl Sekora internován v nacistických pracovních táborech Kleinstein (Polsko) a Osterode (Německo), mezi jeho spoluvězně patřil například herec Oldřich Nový.

Po válce pracoval v různých nakladatelstvích, v humoristickém časopise Dikobraz, spolupracoval s rozhlasem, televizí a  filmovými ateliéry. Jeho veřejná činnost skončila v roce 1964 po záchvatu mrtvice.  Zemřel v Praze roku 1967.

„Chci psát literaturu, ale chci psát pro děti. Toužím po tom, abych pro knížku našel vždy takové příhody, aby je mohl tatínek vyprávět dítěti na procházce, aby je mohla maminka vyprávět dítěti před spaním. Jen tak zhuštěné věci je možno napsat pro nejmenší děti. Každá drobnost tam musí být samozřejmá, nesmí být cítit psacím strojem.“ 

Srpen 

Herman MELVILLE
(1819-1891)
1. srpen  – 200. výročí narození
americký pozdně romantický spisovatel a básník

Narodil se jako třetí z osmi dětí v bohaté patricijské rodině. Když jeho otec, původem skotský obchodník, náhle zemřel, musel Herman ukončit studia a s bratrem převzít rodinnou firmu.

V roce 1837 nastoupil na obchodní loď jako plavčík a absolvoval plavbu do Liverpoolu. Po návratu si vydělával jako učitel. Když se opět nechal najmout na velrybářskou loď, opustil ji v Polynésii kvůli surovému a ponižujícímu zacházení. Nakrátko upadl do rukou lidojedů, pak se dostal na Tahiti a na Havajské ostrovy. Sloužil na australské a americké lodi, zpět na americkou pevninu vstoupil až v roce 1844 v Bostonu. Pětiletá námořnická kariéra mu byla inspirací pro díla, která poté napsal.

Byl blízký přítel spisovatele Nathaniela Hawthornea, věnoval mu své i stěžejní dílo - Bílou velrybu (1851).

V letech 1866-1886 pracoval jako celní dozorce v newyorském přístavu. Stal se zasmušilým a samotářským a postupně byl jako spisovatel prakticky zapomenut. Zemřel na srdeční selhání, jeho dílo bylo oceněno až po první světové válce.

„Je lepší selhat v originalitě než uspět v nápodobě.“

Ladislav FUKS
(1923-1994)
19. srpen – 25. výročí úmrtí
prozaik, autor psychologických  próz  s tématem úzkosti

Jeho dětství nebylo příliš šťastné. Otec, policejní úředník, byl chladný a dominantní člověk a matka se starala pouze o správnou společenskou výchovu. Toto téma se pak objevilo v několika jeho knihách, navíc v období dospívání si uvědomil svou odlišnou sexuální orientaci a musel ji pečlivě skrývat. Po dokončení gymnázia pracoval za války na zemědělské správě v Hodoníně, pak pokračoval ve studiu filosofie, psychologie a dějin umění. Řadu let pracoval jako úředník v papírnách a v polovině padesátých let se stal zaměstnancem Státní památkové péče na zámku Kynžvart.

Většinu svého osobního života prožil v osamění nebo ve společnosti mladíků s často kriminální minulostí. V roce 1964 se překvapivě oženil s bohatou Italkou Giulianou Limiti. Na svatební hostině však svedl rumunského číšníka, s nímž ze svatby uprchl a patrně i strávil noc. Když se poté dostal do Prahy, nechal se hospitalizovat na psychiatrii, aby unikl před svou rozezlenou novomanželkou.

Zemřel 19. srpna 1994 ve svém pražském bytě, jeho tělo bylo objeveno až dva dny po úmrtí.

Mezi jeho nejvýznamnější díla patří Pan Theodor Mundstock (1963), Spalovač mrtvol (1967, stejnojmenný film natočil v roce 1968 Juraj Herz) a Myši Natálie Mooshabrové (1970).

„Jediné, co v životě je jisté, je smrt.“

Červenec

Antoine de SAINT-EXUPÉRY  (oficiálně Antoine Marie Jean-Baptiste Roger, hrabě de Saint Exupéry)
(1900-1944)
31. červenec – 75. výročí úmrtí
francouzský spisovatel, letec, filozof a humanista

Pocházel z aristokratické rodiny, již v dětství psal  básně a rád pozoroval letadla na obloze. Absolvoval přípravku ke studiu na námořní akademii, u přijímacích zkoušek však neuspěl. V letech 1920-1921 studoval architekturu v Paříži a sblížil se s uměleckými kruhy.

Leteckou způsobilost získal při výkonu vojenské služby. V roce 1923 byl těžce raněn při nehodě, přesto dál létal například na různých linkách i do exotických oblastí.

Začátkem druhé světové války se aktivně zapojil do bojů, přestože byl lékaři prohlášen za neschopného válečných letů. Byl jedním z nejodvážnějších letců, bojoval s velkým nasazením a bez ohledu na riziko. Dne 31. července 1944  vzlétl z Korsiky  k letu nad Francií, ze kterého se již nevrátil. Desítky let se vedou diskuze, jak vlastně zemřel. V roce  2000  byly trosky jeho letounu nalezeny ve Středozemním moři poblíž francouzského přístavu Marseille.

„Přítel je ten, kdo nesoudí, ale přijímá.“

Karel ELGART SOKOL  (vlastním jménem Karel Elgart)
(1874-1929)
21. červenec – 90. výročí úmrtí
učitel, spisovatel, dramatik, divadelní a literární kritik

Narodil se jako syn hostinského v Ivančicích, gymnázium a učitelský ústav vystudoval v Brně. Pět let učil na obecní škole, poté jako odborný učitel na vyšší dívčí škole brněnského spolku Vesna. Pracoval v různých kulturních organizacích, byl starostou Moravského kola spisovatelů, činovníkem Sokola, vedl pěvecký sbor, založil dramatický kroužek a knihovnu.

Společně s Vilémem Mrštíkem redigoval v letech 1908–1910 Moravskoslezskou revui,  byl divadelním referentem v Lidových novinách a přispíval do desítky dalších periodik. Zvolil si jméno podle svého strýce, spisovatele Antonína Hynka Sokola,  své články podepisoval pod různými jmény (např. E. Čech, E. Sokol, Jan Veleba, J. Ještěrka, Pavel Dvořák), zkratkami a šiframi.

Zemřel v 55 letech na záchvat mrtvice při koupání, pohřben je na Ústředním hřbitově v Brně. Jeho literární pozůstalost je uložena v Moravském zemském muzeu. V Brně-Husovicích po něm byla  pojmenována jedna z ulic, na které se nachází gymnázium se stoletou tradicí.

Červen

Emil František BURIAN
(1904-1959)
11. červen – 115. výročí narození
básník, publicista, zpěvák, herec, hudebník, hudební dramaturg, dramatik a význačný režisér

Narodil se v Plzni v rodině operního pěvce a učitelky zpěvu, vystudoval smíchovské gymnázium a Pražskou konzervatoř. V devatenácti letech vstoupil z přesvědčení do KSČ, což ovlivnilo jeho další činnost, která byla často až agitační, v roce 1927 založil hudebně recitační soubor Voiceband, byl členem levicově orientované literární skupiny Devětsil.
Působil v divadlech v Olomouci, Brně a Praze. V roce 1933 založil levicově vyhraněné divadlo D 34, každý rok pak název divadla posouval o jedno číslo až do D 41. Dne 12. března 1941 byl přímo v divadle spolu s dalšími spolupracovníky zatčen, krátce vězněn na Pankráci a celý zbytek druhé světové války prožil v koncentračních táborech. Po válce založil ještě divadlo D 46 a D 47, řídil tři brněnské scény a karlínskou operetu. Zemřel v srpnu 1959 v Praze za nevyjasněných okolností ve státním sanatoriu na selhání jater.
Jeho dílo bylo ovlivněno dadaismem, futurismem a poetismem, bylo silně levicové, přesto svou divadelní tvorbou pozitivně ovlivnil celé české moderní divadlo.

„Lidé slabého rozumu ať ustoupí a nechají se vésti těmi, kteří se s naší budoucností vědí rady. Když něčemu nerozumíš, dej se poučit.“

Sigrid UNDSETOVÁ
(1882-1949)
10. červen  – 70. výročí úmrtí
norská spisovatelka, nositelka Nobelovy ceny za literaturu

Otec, věhlasný archeolog, probudil v Sigrid zájem o norskou historii a  četbu staroseverské literatury. Zemřel v jejích 12 letech, matka zůstala sama se třemi dětmi a měla velké existenční problémy. Proto se Sigrid rozhodla vystudovat obchodní akademii a po ukončení studia pracovala několik let jako úřednice.
V roce 1909 získala státní stipendium a odjela nejprve do Německa a pak do Říma. Tam se seznámila s norským malířem Andersem Svarstadem, za kterého se roku 1912 provdala. Po knihách ze současnosti se začala věnovat historickým příběhům ze středověku a v letech 1920-22 vytvořila jedno z vrcholných děl norské literatury, trilogii Kristina Vavřincova, za kterou obdržela Nobelovu cenu.
Po nástupu fašismu se jednoznačně postavila na stranu demokracie, v Německu proto byla zakázanou autorkou a musela za dramatických okolností emigrovat. Po dlouhém putování přes Sovětský svaz a Japonsko se nakonec dostala do USA, kde svými články a projevy burcovala k boji proti fašismu. Zpět do Norska se přestěhovala v roce 1945, k literární tvorbě se však již nevrátila. Zemřela v Lillehammeru roku 1949.

„Kdo si myslí, že dělá, co sám chce, dožije se dne, kdy pozná, že udělal, co nikdy nechtěl.“

Květen

Petr SÍS (též Petr SIS)
11. květen – 70. výročí narození
mezinárodně uznávaný autor knih pro děti, ilustrátor, grafik a tvůrce animovaných filmů

Narodil se v Brně v rodině režiséra Vladimíra Síse, vyrůstal v Praze. Na konci 60. let založil bigbeatovou kapelu, jako hudební publicista pořídil řadu rozhovorů s tehdejšími hudebními hvězdami. Pravidelně přispíval ilustracemi  do časopisů, maloval obaly na hudební desky a filmové plakáty, stal se jedním z prvních československých diskžokejů. Studoval na The Royal College of Art v Londýně a pražské VŠUP. Na základě nabídky výboru olympijských her v Los Angeles natočit animovanou sportovní znělku na téma veslování získal povolení vycestovat do USA. Po bojkotu olympiády státy východního bloku oddaloval návrat, až se jeho pobyt v USA stal pro československé úřady nelegálním, a požádal si o americké občanství. Nyní žije s rodinou v New Yorku. Je autorem 25 knih pro děti a mládež a k dalším přibližně 60 knihám vytvořil ilustrace. Natočil řadu animovaných filmů, věnuje se filmovému plakátu, výtvarným objektům i nástěnným malbám. Je autorem mozaiky v newyorském metru či obří tapiserie na letištích v Praze a  Dublinu.

E-knihy jsou asi taková změna, jako když na mnichy, kteří po klášterech iluminovali rukopisy, přišel Gutenberg s knihtiskem.“

Bulat Šalvovič OKUDŽAVA
(1924-1997)
9. květen – 95. výročí narození

básník, prozaik a šansoniér arménsko-abchazsko-gruzínského původu

Narodil se v rodině komunistických funkcionářů, dětství prožil v Tbilisi a Moskvě. V roce 1937 byli rodiče zatčeni v rámci stalinských čistek, otec byl po vykonstruovaném procesu zastřelen, matka uvězněna v koncentračním táboře. Druhou světovou válku strávil na frontě, která výrazně ovlivnila jeho tvorbu. Proslavily ho především jeho lyrické písně, mimo nich však psal také historické romány, novely, básnické sbírky. Přestože nebyl příliš dobrý hudebník, jeho písně s vlastním doprovodem na sedmistrunnou  kytaru  se staly velmi populární. Stavěl se kriticky k sovětskému režimu a usiloval o zlepšení podmínek v rámci socialismu. V roce 1991 během pobytu v USA se u něj projevila srdeční choroba, absolvoval operaci srdce a po uzdravení veřejně vystupoval pouze sporadicky.

„Už ani nevím, čí to byl nápad. Vůbec jsem tehdy neuměl hrát na kytaru, ani jediný akord. Ale písničku jsem složil.

Duben

Johannes Mario SIMMEL
(1924-2009)
7. duben – 95. výročí narození
1. leden – 10. výročí úmrtí
rakouský autor společenských románů

Dětství strávil v Rakousku a v Anglii, maturitu složil z chemického inženýrství. Po 2. světové válce pracoval jako novinář a tlumočník americké vojenské správy v Rakousku, uplatnil se i jako redaktor novin ve Vídni a Mnichově. Mezi lety 1950-1962 napsal celkem 22 filmových scénářů, poté se začal věnovat psaní románů, které byly přeloženy do 25 jazyků, přes 10 jich bylo zfilmováno. Jeho práce byly dlouhou dobu označovány kritikou jako „obyčejná literatura“, teprve po románu A s klauny přišly slzy Simmel došel celkového uznání, získal například Zlatou medaili za zásluhy města Vídně (1984), Cenu Hermanna Kestena (1993) a čestný odznak za Zásluhy o rakouskou republiku (2004).

„Nikdo nemůže utéct sám před sebou, odnikud, nikam. Nikdo nemůže zapomenout, co udělal.“

Benjamin KURAS  (rodným jménem Miloslav Kuraš)
4. duben – 75. výročí narození
dramatik, spisovatel a publicista

V roce 1968 emigroval do Velké Británie, kde konvertoval k judaismu a musel si změnit jméno. Působil jako redaktor BBC a také psal divadelní hry. Po sametové revoluci začal přispívat do českých periodik a vyšla  mu série humorných knih o taoistickém sexu, gastronomiináboženství, historii a filozofii. Patří mezi výrazné kritiky Evropské unie, multikulturalismu a islamismu.

„Člověk se má zabývat tolik dobrem, aby mu nezbyl čas na žádné zlo.“

 

Březen

Ralph Waldo ELLISON
(1914–1994)
1. březen – 105. výročí narození
americký spisovatel

Je jedním z nejvýznamnějších afroamerických spisovatelů. Nejvíce se proslavil románem Neviditelný, díky kterému získal v roce 1953 cenu National Book Award. Během mládí a dospívání musel pracovat v různých zaměstnáních, aby finančně podpořil rodinu. V roce 1933 obdržel stipendium, díky kterému vystudoval hudbu na Tuskegee Institute v Alabamě. V literární anketě z roku 1955 byla jeho kniha Neviditelný vyhlášena za nejdůležitější román vydaný po druhé světové válce.

Robert Merle
(1908–2004)
27. března – 15. výročí úmrtí
francouzský romanopisec

Významný francouzský spisovatel se narodil v alžírském městě Tébessa jako syn francouzského důstojníka. Po skončení první světové války se rodina přestěhovala do Francie. Během druhé světové války se zúčastnil bojů o Dunkerque. V roce 1940 padl do zajetí. Zážitky z této válečné zkušenosti popsal ve své prvotině Víkend na Zuydcoote. Za román získal v roce 1949 prestižní Goncourtovu cenu. Později byla kniha i zfilmována. Nejúspěšnějšími se staly jeho historické romány. Robert Merle napsal také biografii kubánského revolucionáře Fidela Castra. Merle byl třikrát ženatý a měl šest dětí. Do vysokého věku si uchoval obdivuhodnou fyzickou i duševní svěžest.

Únor

Gertruda STEINOVÁ
(1874–1946)
3. únor – 145. výročí narození
americko-francouzská židovská spisovatelka, básnířka, dramatička, libretistka a překladatelka

Gertruda Steinová se řadí mezi osobnosti, které předběhly svou dobu. Narodila se ve Spojených státech amerických. Dětství strávila v Evropě.  Ve svých 5 letech hovořila plynně německy, francouzsky a anglicky.
Patřila k americkým kulturním „migrantům“, kteří Ameriku opouštěli jako společnost. Ve 20. letech 20. století kolem sebe v Paříži sdružovala moderní umělce a malíře. Slavnou se stala díky svému literárnímu a kulturnímu salónu, který vedla se svou životní partnerkou Alicí B. Toklasovou, v ulici Rue de Fleurus v Paříži. Mezi pravidelné návštěvníky patřili např. Pablo Picasso, Georges Braque, Juan Gris, Paul Cézanne, Riba-Rovira, Henri Matisse, Ernest Hemingway či Francis Scott Fitzgerald. Gertruda Steinová se proslavila také svými nekonvenčními představami o ženství ve svém vlastním životě, nicméně obhajovala i tradiční role pro ostatní ženy. Během první světové války pracovala jako dobrovolnice ve francouzských nemocnicích.

„Jste všichni ztracená generace.“

Thomas BERNHARD
(1931–1989)
12. únor – 30. výročí úmrtí
rakouský spisovatel a dramatik

Thomas Bernhard je považován za jednoho z nejvýznamnějších poválečných německy píšících autorů. Ve své zemi však byl často kvůli své literární tvorbě označován jako „káleč do vlastního hnízda“ (něm. Nestbeschmutzer). Jeho dětství a mládí bylo velmi traumatizující. Často se stěhoval, žil v chudobě, pobýval ve výchovném domově, trpěl duševním strádáním a vážnou plicní chorobou. To vše poznamenalo jeho osobnost a tvůrčí činnost. 
Ve svých dílech zastával nekompromisní postoj k přetvářce a falši společenského a politického života v Rakousku. Šokoval svou otevřeností, s níž vyjadřoval své negativní názory. Jeho dílo bylo uznáváno, ale také provázeno skandálními provokacemi.
Ve své závěti zakázal Thomas Bernhard publikování a uvádění svých děl v Rakousku po dobu sedmdesáti let.

„I prameny všeho zla se vlévají do řeky času.“

Leden

Louis BRAILLE
(1809–1852)
4. leden – 210. výročí narození
vynálezce Braillova písma

Louis Braille se narodil do rodiny sedláře. Ve věku tří let si poranil levé oko šídlem z otcovy dílny.  Poranění mu způsobilo infekci, která se přenesla i na pravé oko a následkem toho oslepl. V deseti letech získal stipendium na Královský institut pro slepou mládež. Ve svých patnácti letech vynalezl systém vyražených bodů. Jako inspirace mu posloužil vojenský systém nočního psaní. V roce 1829 vydal svou první knihu pro nevidomé. V roce 1837 zdokonalil psaní přidáním znamének pro zápis matematických symbolů a hudby. V roce 1932 se začalo Braillovo písmo používat na celém světě.

William Wilkie COLLINS
(1824–1889)
8. leden – 195. výročí narození
anglický romanopisec a autor divadelních her

Svá díla vydával pod jménem Wilkie Collins. Řadí se k autorům tzv. senzačních románů, které byly velmi populární v Anglii 60. a 70. let 19. století. Ve své době byl jedním z nejvyhledávanějších a také nejlépe placených spisovatelů. Přátelil se s mnoha význačnými osobnostmi z literárních kruhů, velmi blízko měl zejména ke spisovateli Charlesi Dickensovi. Wilkie Collins vedl velmi nekonvenční, bohémský život, miloval dobré jídlo a víno, často cestoval a udržoval dlouhodobé vztahy se dvěma ženami, ale s ani jednou se neoženil. K nejznámějším dílům Wilkieho Collinse se řadí romány Žena v bílémkterá je inspirována skutečnými událostmi.

Vytisknout stránku Vytisknout stránku