Přejít na obsah Přejít na hlavní menu Přejít na podmenu
Česky | English

Literární rozhledna

Zaostřeno na... (červen 2019)

Přiblížení vybraných jubilantů ze světa české i světové literatury (Kalendárium)

Emil František BURIAN
(1904-1959)
11. červen – 115. výročí narození
básník, publicista, zpěvák, herec, hudebník, hudební dramaturg, dramatik a význačný režisér

Narodil se v Plzni v rodině operního pěvce a učitelky zpěvu, vystudoval smíchovské gymnázium a Pražskou konzervatoř. V devatenácti letech vstoupil z přesvědčení do KSČ, což ovlivnilo jeho další činnost, která byla často až agitační, v roce 1927 založil hudebně recitační soubor Voiceband, byl členem levicově orientované literární skupiny Devětsil.
Působil v divadlech v Olomouci, Brně a Praze. V roce 1933 založil levicově vyhraněné divadlo D 34, každý rok pak název divadla posouval o jedno číslo až do D 41. Dne 12. března 1941 byl přímo v divadle spolu s dalšími spolupracovníky zatčen, krátce vězněn na Pankráci a celý zbytek druhé světové války prožil v koncentračních táborech. Po válce založil ještě divadlo D 46 a D 47, řídil tři brněnské scény a karlínskou operetu. Zemřel v srpnu 1959 v Praze za nevyjasněných okolností ve státním sanatoriu na selhání jater.
Jeho dílo bylo ovlivněno dadaismem, futurismem a poetismem, bylo silně levicové, přesto svou divadelní tvorbou pozitivně ovlivnil celé české moderní divadlo.

„Lidé slabého rozumu ať ustoupí a nechají se vésti těmi, kteří se s naší budoucností vědí rady. Když něčemu nerozumíš, dej se poučit.“

Sigrid UNDSETOVÁ
(1882-1949)
10. červen  – 70. výročí úmrtí
norská spisovatelka, nositelka Nobelovy ceny za literaturu

Otec, věhlasný archeolog, probudil v Sigrid zájem o norskou historii a  četbu staroseverské literatury. Zemřel v jejích 12 letech, matka zůstala sama se třemi dětmi a měla velké existenční problémy. Proto se Sigrid rozhodla vystudovat obchodní akademii a po ukončení studia pracovala několik let jako úřednice.
V roce 1909 získala státní stipendium a odjela nejprve do Německa a pak do Říma. Tam se seznámila s norským malířem Andersem Svarstadem, za kterého se roku 1912 provdala. Po knihách ze současnosti se začala věnovat historickým příběhům ze středověku a v letech 1920-22 vytvořila jedno z vrcholných děl norské literatury, trilogii Kristina Vavřincova, za kterou obdržela Nobelovu cenu.
Po nástupu fašismu se jednoznačně postavila na stranu demokracie, v Německu proto byla zakázanou autorkou a musela za dramatických okolností emigrovat. Po dlouhém putování přes Sovětský svaz a Japonsko se nakonec dostala do USA, kde svými články a projevy burcovala k boji proti fašismu. Zpět do Norska se přestěhovala v roce 1945, k literární tvorbě se však již nevrátila. Zemřela v Lillehammeru roku 1949.

„Kdo si myslí, že dělá, co sám chce, dožije se dne, kdy pozná, že udělal, co nikdy nechtěl.“

 

Vytisknout stránku Vytisknout stránku