.jpg)
Vidím, vidím jen něco, nevidím nic
Jak se žije nevidomým v Brně?
Žitá zkušenost člověka, který si během 62 let svého života prošel všemi fázemi zrakového postižení, od relativně dobrého zraku, přes slabozrakost až po úplnou slepotu. Jak se vyrovnal se skokovou ztrátou zraku, v čem našel inspiraci pro život poslepu, jak se naučil vnímat a zdolávat venkovní prostředí, jaké pomůcky se naučil využívat, jaké překážky se mu nejčastěji staví do cesty a jak se mu je daří zdolávat? O tom všem, ale i o mnohém dalším ze života nevidomých osob si budeme povídat při našem desátém setkání.
Medailonek:
Josef Konečný přišel o zrak ve 22 letech vinou pracovního úrazu. Od té doby, tedy již téměř 40 let, Pracuje v, původně Výzkumném ústavu makromolekulární chemie, nyní Polymer Institut Brno. Již více než 30 let se většinu svého mimopracovního času věnuje odstraňování bariér ze života nevidomých lidí v Brně a Jihomoravském kraji. Od roku 1989 se zajímá o rozvoj výpočetní techniky s úpravou pro nevidomé a dodnes tento trend sleduje a propaguje. Založil první zájmový klub pro příznivce této techniky v tehdejším Československu. Taktéž založil a 25 let organizoval odborné přednášky a výstavy kompenzačních pomůcek při hudebních přehlídkách "Tmavomodrý festival". Je spoluzakladatelem a spoluorganizátorem vzdělávacích workshopů v oblasti ICT pro zrakově znevýhodněné uživatele "Agora," které dvakrát ročně pořádá Středisko Teiresiás Masarykovy University. Je také členem Poradního sboru pro bezbariérové Brno Magistrátu města Brna. Ve volném čase rád chodí na delší, často celodenní vycházky, občas se projede na koni nebo si zajde protáhnout tělo na lezeckou stěnu.
Další setkání v rámci projektu Knihovna pro bezbariérové Brno.
- Velký společenský sál, 5. NP
