Křižovatka Střed: Poľné viety skalnej ruže
V Brně se tentokrát představí tři nevšední slovenští básníci, kteří osobitou poetikou v posledních desetiletích zásadním způsobem ovlivnili slovenskou básnickou scénu.
Tři básníci levitující stranou velkých center – Erik Jakub Groch v Uloži, Rudolf Jurolek v Breze, Juraj Kuniak v Kordíkách – avšak poetickou obhlídkou světa vytvářející gravitační centra básnické tvorby na Slovensku.
Moderuje: Vojtěch Kučera
Erik Jakub Groch
Pozerám sa na oblohu a vidím to isté čo
som videl na nebi v detstve: nad seba.
Rudolf Jurolek
Držať sa svojich polí
stebla a oblaku
Juraj Kuniak
Dušu nemožno oddeliť od predstavivosti, tvarovať ju
znamená kultivovať predstavivosť a naopak.
Erik Jakub Groch
Foto © MAČ 2024
Rudolf Jurolek
Foto © Ján Gavura
Juraj Kuniak
Erik Jakub Groch (*1957, Košice)
V letech 1968–1972 strávil část dospívání v alžírském Oranu, kde působil jeho otec, lékař, jako epidemiolog. Koncem sedmdesátých a v osmdesátých letech roky byl součástí undergroundové skupiny Nace, která vznikla kolem Marcela Strýka. Společně také napsali básnickou esej o umění Na krídlach mlčania. V letech 1980–1984 spolu navštěvovali semináře Patočkovy „podzemní“ univerzity v Praze, později se v autorově bytě konala část přednášek Marcela Strýka o filozofii a religionistice.
Posledních dvacet pět let žije v malé horské obci Uloža v Levočském pohoří.
Vydal deset básnických sbírek, Súkromné hodiny smútku, Bratsestra a Baba Jaga, Žalospevy (Slovenský spisovateľ), To a L’acinema (Drewo a srd), Druhá naivita (Edition Ryba), Em a Infinity (Verše on line), nil, úvod (Fra), melanchólia neviem (Brak) a sbírku viety v nakladatelství Skalná ruža.
Rudolf Jurolek (*1956, Zákamenné)
V letech 1971–1975 vystudoval gymnázium v Námestovu, následně Vysokou školu technickou v Košicích (1976–1981) a doplňkové pedagogické studium na Slovenskej vysokej škole technickej v Bratislavě (1985–1987). Pracoval v Námestovu jako technolog v Závodoch ťažkého strojárstva (1981–1983), později učil na tamním gymnáziu (1983-1990). Jako novinář a redaktor pracoval v novinách Orava v Dolném Kubínu, pak vydával noviny Biela Orava. V roce 1992 založil Malé vydavateľstvo poézie přejmenované na Solitudo.
Narodil se v Zákamennom, vyrůstal v Breze na Oravě, posledních pět let žije v Trnavě.
Vydal osm básnických sbírek a prózu Pán Ó (2017). Naposledy mu vyšla reedice tří klíčových sbírek Život je možný / Smrekový les / Poľné vety (2023) a v pražském nakladatelství Dybbuk výběr z poezie Obsah ticha (2023). Do slovenštiny přeložil dvě knihy rakouského básníka Michaela Donhausera.
Juraj Kuniak (*1955, Košice)
Studentská léta prožil v Praze. Bývalý konstruktér, horolezec a podnikatel vede mnohorozměrný život. V roce 1990 založil nakladatelství Skalná ruža, němž od roku 2013 v trojici s Rudolfem Jurolekom a Erikem Jakubem Grochem vedou edici Poézia. Společně s Rudolfem Jurolekem vydávají edici Solitudo.
Žije v horské osadě Kordíky v Kremnických vrších
Vydal přes 20 knih různých žánrů, hlavní doménou ale zůstává poezie. Jeho první tři sbírky Premietanie na viečka, Blúdivý nerv a Kúsok svetového priestoru vyšly jako triptych pod emblematickým názvem Skalná ruža (2004). Novější tvorba je zastoupená v knize sebraných básní Amonit (2019). Desátá a dosud poslední sbírka se jmenuje Ako sme sa stali (2022). Česky vyšla próza Nadmořská výška 23 let (2004) a poéma Nervus vagus (2010). Překládá americkou poezii (Whitman, Hass)..
