Literární salón No. 40: Lubomír Větříšek – Srdce chuligána

Větříškovo vyprávění má znaky dobrého dokumentu. Je to „pravdivý příběh“ generace, pro kterou byla hudba mámením svobody, odvahou i nadějí. Zároveň je to syrová i dojemná kniha o dozrávání, něze a těžkostech mládí — a hlavně o tom, jak žít na plný plyn i v nevábných časech.

Redaktor Martin Stöhr o knize napsal:
„Napřed máte dojem, že je to jen další svědek své generace, pak čtete dál, získá si vás jeho něžné přesívání prošlého času, tomu rozumí snad každý, a naráz dojdete k místu, kdy se slunečný letní den promění v tragédii… Lapeni tím listujete a říkáte si, tak tohle je víc než dílo místní provenience, toto není jen příležitostný literát, tuhle knížku stvořil spisovatel…“

Lubomír Větříšek (*1964, Strážnice)
„Víte, já se asi maličko vymykám takovému tomu "prototypu" současného spisovatele, nemám humanitní vzdělání, celý život se živím v oborech elektroniky a elektrotechniky, v současné době pracuji jako elektrikář ve Městě Strážnice v odboru technických služeb. Možná i tohle byl důvod, proč jsem nakladatelství Host zaujal, prošel jsem si "učňákem", dvouletou základní vojenskou službou, prací ve fabrikách a na stavbách všeho druhu před "Sametovou revolucí", ale i po ní. Je to prostě jiný pohled na svět a na naši společnost, než od učitele či psychologa, při vší úctě. Velká část příběhů v mé knize se odehrává v Uherském Ostrohu během mého dětství a dospívání a taktéž na učilišti a střední škole v Lipníku nad Bečvou. Kromě toho mládí a dospívání je dalším leitmotivem rocková hudba, byl jsem tehdy rockerem, máničkou, pohyboval jsem se v undergroundu. Je to vzpomínání na kapely a muzikanty, kteří už bohužel z velké části nejsou mezi námi, honičky s policajty, "tajné" písničkářské a undergroundové koncerty. Ale také první lásky, rozchody, touhy, takové to osahávání si světa mladým naivním klukem.“