Děti z naší vily – Ploty mezi námi (ukázka knihovnické lekce)
Téma přátelství a kamarádských a sousedských vztahů, které je bohužel upozaďováno...
Přemýšlela jsem o tom, jaké téma bych s dětmi ráda více otevřela.
Pro mě je to především téma přátelství a kamarádských a sousedských vztahů, které je bohužel v poslední době upozaďováno.
Děti si zvykly trávit svůj volný čas samy doma a často ani neví, kdo bydlí za jejich plotem nebo jak se jmenují spolužáci ve třídě. Žijeme v době, kdy se místo nízkých plotů staví vysoké, betonové, sousedské vztahy mizí a pomyslné ploty staví děti i kolem sebe.
Přátelství mezi dětmi a život v kolektivu je velmi významné pro jejich vývoj. Je zdrojem radosti, zábavy a má pozitivní vliv na zdraví dětí, proto je potřeba je podporovat.
Pro uchopení tohoto tématu jsem si vybrala knížku Děti z naší vily české spisovatelky Alice Rossi, která je určena dětem od 5 let. Ta mě upoutala nejen tématem a ilustracemi, ale také tím, že ji napsala česká autorka a ilustrovala česká ilustrátorka Iva Beranová.
Beseda by měla být určena dětem od 1. do 4. třídy.
Pomůcky: obrázky vybavení bytu, papíry, pastelky, staré pláště na kolo, křída, kamínek, tenisové míčky, vyřazené knihy.
Úvod lekce:
„Zavřete oči a představte si velký dům se zahradou. Nechte oči zavřené a běžte dovnitř, do domu. Cítíte tu vůni právě upečených koláčů? Slyšíte ty zvuky? To jsou zvuky toho velkého domu, a pokud budete chtít, může to být pro tuto hodinu i váš dům… Každého z nás napadne jiný dům, jiný obraz. Pro mě je důležité i to, co na tom mém domě není hned vidět. A to je atmosféra a pocit bezpečí, který z něj dýchá. Otevřete oči.“
Otázka: Víte, děti, co to je vila?
„Dnes si přiblížíme knihu, která o takovém domě vypráví. (Ukáži knihu a soustředím se na úvodní ilustraci dětí). Kniha se jmenuje Děti z naší vily. Napsala ji Alice Rossi a ilustrovala Iva Beranová.“
Ukázka 1: str. 11: Zvenku vypadal náš dům jako všechny ostatní okolo (…) Tak jsme doma, Adinko, a tohle je naše Villa.
„Teď si na takový dům tak trochu zahrajeme.“
Mám připravené pláště, ze kterých vytvořím podle počtu dětí byty ve dvou domech. V případě 20 dětí mám dva domy, v každém dva byty, a v nich pětičlenné rodiny. Každý byt má tři pokoje. Mezi domy je postavený plot – já použila staré vyřazené knihy.
„Teď se rozdělte do čtyř rodin po pěti členech a já vám řeknu, kde budete bydlet. Byty jsou ve dvou vilách a mezi nimi je plot. Rozdám vám obrázky možného vybavení bytu a zároveň vám rozdám papíry, abyste si mohli do svých bytů domalovat, co vám bude chybět. Máte na to 10 minut. Každý kruh představuje jeden pokoj. Po časovém limitu nás každá rodina provede během 2 min svým bytem. Pak se vrátíte na svá místa.“
Děti se rozdělí různě, často jsou to čistě dívčí nebo chlapecké rodiny. Podle toho vypadají i jejich byty. Kluci mají v každém pokoji počítač a televizi, děvčata zase bazény a hračky. Řekneme si například, proč nemůže být v jednom pokoji zároveň koupelna a kuchyně. Trochu si popovídáme o uspořádání bytu a o tom, co jim tam chybí.
Ukázka 2: str. 14: Než jsem přišla na svět, maminka (…) než jsem přišla na svět já.
„Máme dům, ale žádný dům sám o sobě nežije, když nemá obyvatele. Většina z nás bydlí se svojí rodinou. Někdo má rodinu velkou, jiný malou. Ze kterých členů se skládá ta vaše dnešní rodina? (Děti představí svoje rodiny. Většina děvčat nechce být tatínky a většina kluků zase maminkami.)
Aktivita: „Někteří jste rodiči, dětmi i prarodiči. Já teď každému přidělím jeho roli a trochu se protáhneme. Všichni stoupneme a začneme se pohybovat jako děti… jako rodiče… jako babičky a dědečci.“
Ukázka 3: str. 28: Hurá! Další Villekulák je na světě. Narodila se Leontýna (…) neviděla (…) Jak rostla, začala si hrát i na mém, vlastně teď už na našem pískovišti.
Str. 31: Zadní část naší zahrady (…) Jen jsem stála a dívala se.
„Mezi vilami je plot, který nikdy nikdo neřešil. Ale když malá Adina trochu vyrostla, začala mluvit a přemýšlet, proč nemůže jít za dětmi do druhé zahrady… Jeden dům má na zahradě krásného panáka a u druhého domu děti hrají čáru. Pojďme si na chvíli pohrát…“
Pro děti z jednoho domu jsem na jedné straně nachystala skákacího panáka. Já využila volné pláště, ale lze jej na zem nakreslit, nalepit, někdo jej má třeba na koberci... Pro děti z druhého domu zase hru čára. Nechala jsem je pár minut si pohrát a pak se jich zeptala:
„Napadá vás co udělat, abychom si mohli hrát všichni společně? Paráda! Oddělejme plot a postavme místo něj chodníček. Já vám rozdám papíry a vy jej zkuste společně postavit.“ (Děti už během her chtěli přecházet k aktivitě druhé skupiny, ale to jim není dovoleno, protože jsou mezi zahradami ploty. Po mé otázce co bychom mohli udělat, abychom si mohli hrát společně, většinu z nich zboření plotu, případně instalace branky mezi zahradami napadne.)
„Myslím, že se vám to povedlo na jedničku! To se bude dětem i dospělým hned lépe bydlet. Samozřejmě, že každý nemá vždy náladu se družit, ale od toho máte ty své pokojíčky, do kterých se v takových případech můžete schovat…“
Ukázka 4: str. 36: Jednou večer, když rodiče (…) Tak jo, řekl na to můj tatínek.
Otázka: Znáte své opravdové sousedy, co bydlí vedle vás? Zkuste se v duchu zamyslet a vzpomenout si alespoň na jedno jméno. Pro některé z vás to nebude jednoduché. Protože se občas stává, že si svých sousedů moc nevšímáme, což je velká škoda. Mnozí z nich jsou velmi zajímaví lidé a my to se to o nich často nedozvíme jen proto, že s nimi nemluvíme. Může se stát, že ani nevíme, jak vypadají, protože zatím jsou mezi našimi zahradami postavené vysoké ploty.
Podle času dám dětem prostor a ony se rozpovídají o svých sousedech. Nakonec jim dám malý domácí úkol, aby se rodičů na své sousedy zeptaly, zjistily jejich jména a druhý den si o tom ještě popovídaly s paní učitelkou.
Závěr lekce:
„A jaké příhody zažívali kamarádi z naší knížky? Bylo jich opravdu hodně a určitě stojí za to si o nich více přečíst v této krásné knížce.“
Fotografie v článku: fotoarchiv autorky