Hledání ztracené přirozenosti
Svěžest mladého pohledu na svět s tradicí českých naučných knih pro děti a mládež...

Výtvarně výrazná knížka Marity Kelblo Ani holka, ani kluk[1] v sobě spojuje svěžest mladého pohledu na svět a jeho zdánlivý řád s lety prověřenou tradicí českých naučných knih pro děti a mládež. Svěžest je v tématu knížky, tradice v její formě. Obojí spolu velmi dobře funguje, celistvost je navíc podtržena faktem, že jde o autorskou knihu, jejíž dominantou je výtvarná složka, tedy to, co je nejvíce a nejdříve zřetelné.
Naučné knihy pro děti a mládež tradičně propojují naučnou část s příběhem, což je fenomén, který by byl možná hoden zkoumání, ale všichni intuitivně víme to, co nám francouzští strukturalisté verbalizovali v podobě naratologie a tvrzení, že žádná lidská kultura se neobešla bez příběhů. Příběh je vždy přenesenou lidskou zkušeností, která je pro naplnění didaktické funkce dětské literatury nejen vhodným vehiklem, ale i samotným cílem učení. Naučné části publikace jsou v případě titulu Ani holka, ani kluk s příběhem provázány velmi jednoduše (hlavní postava si vyhledává informace na internetu), nikdo se kvůli poučení nemusí přemisťovat v čase ani v prostoru pomocí kouzelných předmětů či snů, o to je tato část funkčnější. Čtenář vlastně neví, zda čte příběh dítěte, které si vyhledává fakta na internetu, nebo zda jde spíše o soubor faktů provázaných dějovou linkou za účelem čtivosti. Čtenář plynule čte komplexní dílo, kódované nejen slovy, ale i obrazem.
Dějová linka je navíc nesena komiksovou formou, texty naopak předávají poučení. Pro generaci dnešních dětí, která stále více informací přijímá vizuálně, je jistě snazší začíst se do komiksu a sledovat hledání identity mladé*ho hrdinky*ny, a toto – zatím spíše menšinové rozložení – proto může mít budoucnost. Velké ilustrace, které naučnou část doprovázejí, i bez čtení přinášejí informaci, že fenomén nevyhraněné (či spíše očekávaným standardům neodpovídající) identity je nahlížen v rámci různých kultur a historických tradic. I kdyby čtenář naučné části přeskakoval, jejich základní sdělení pochopí i z ilustrací.
Jaké sdělení tedy všechny roviny knihy skládají dohromady? Ač samotný titul by mohl u konzervativnějších členů společnosti vzbudit nedůvěru až odpor a u těch progresivních nadšení, kniha sama si zachovává uměřenost. Uměřenost nejen v probíraných skutečnostech, ale i v jazyce, kterým je předává. Slovo gender zde nenajdeme, což možná poučenějším čtenářům může vrtat hlavou a vzbuzovat otázku, kdy a zda vůbec se zde mluví o genderu, nebo o pohlaví. Nedostatek pojmů ale v žádném případě nevede k ohýbání faktů, spíše nechává podrobnosti v hávu lákavého tajemství, podobně jak tomu obecně u dobrých knih pro děti bývá v oblasti sexuality.
Hlavním sdělením knihy totiž je, že naše přirozenost může mít mnoho podob a že některé jsou méně časté, což neznamená, že je na nich něco špatného, (naopak leckde jsou brány za přednost). Přirozenost je nakonec tematickým jádrem, předmětem příběhu i nauky, otázkou ke zkoumání, více než k zodpovězení. Je-li něco člověku přirozené, pak je to lidské. Jak prosté a jak komplikované. Co je ale přirozené? Ani zde se nevyhneme francouzskému vlivu… s Michelem Foucaultem se hodí zavzpomínat na moc diskurzu. Kniha Marity Kelblo tedy nejen mluví o přirozenosti, ale zároveň ji v určitých oblastech pomáhá vymezit.
Nakonec se můžeme ještě pozastavit nad optimistickým vyzněním celé knížky. Jediné temnější tóny nacházíme v nitru hlavní postavy, která se hledá, což jí komplikuje život i v ryze materiálních věcech, jako například jak ukojit touhu po vysněné kabelce. Jinak je okolí, ač v případě genderu přísně binárně narýsované, zcela chápající a přijímající. Starší čtenáři a čtenářky, kterých by se téma bytostně dotýkalo, by se mohli pohoršit nad takto idealizovanou skutečností. Ale není idealizovaná skutečnost zhmotněním didaktické funkce literatury pro děti a mládež? Hledáním ztracené přirozenosti a nastavováním ideálních cílů, kterých zřejmě není možné dosáhnout, učíme děti ne to, jaký svět je, ale jaký by být mohl. Na didaktickou roli Trainspottingu bude v životě ještě čas…
[1] Kelbl, Marto. Ani holka, ani kluk. V Praze: Paseka, 2023. ISBN 978-80-7637-407-2 .