Knihovník vzdělávající žáky z učiliště? Ale jistě!
Zapomeňme na předsudky – knihovna rozhodně má co předat i žákům středních odborných učilišť...
Kolik měst jste ve svém životě navštívili? A kolik knihoven? A o kolika z těch knihoven víte, že spolupracují s nějakou střední odbornou školou? A kolik myslíte, že je knihoven, které spolupracují s odborným učilištěm? Vím, vím, hned takhle na začátek článku je to mnoho otázek. Ale zkuste si na ně odpovědět, má to svůj význam. Jsem si jistá, že knihoven spolupracujících s „učňákem“ budete schopni jmenovat jen pár (a to ještě v případě, že jste měli štěstí a natrefili jste na ně). Přitom na středních školách studuje přes půl milionu žáků a cca 21 % z nich se učí konkrétnímu řemeslu na nematuritním oboru [1]. To máme zhruba 105–110 tisíc žáků, z nichž však knihovnu během svého studia navštíví jen naprosté minimum. Nezbývá než se slovy klasika ptát: „Není to málo, Antone Pavloviči?“.
Nalijme si čistého vína a řekněme si, proč tomu tak je. Než se totiž pustíme do jakýchkoliv změn, je vždy dobré otevřeně si pojmenovat současný stav a jeho příčiny. Jsem přesvědčena, že kromě obvyklých bariér (jako nedostatek prostoru či nedostatek času knihovníků) pramení tato nízká míra spolupráce především ze strachu a do jisté míry i z předsudků. Za prioritu ve vzdělávání učňů bývá zcela pochopitelně pokládán rozvoj praktických dovedností. Je nutné zajistit, aby po třech letech odcházeli ze školy lidé, kteří jsou schopni plnohodnotně se uplatnit ve zvoleném oboru. Je snadné je tedy z programů v knihovnách vypustit, protože nač s budoucím instalatérem řešit správnost citací, že… Mnohem raději si na lekci tohoto typu pozveme gymnaziální studenty, kteří přicházejí s určitými předpoklady, na nichž rádi stavíme.
Ale stop! Nežijeme právě teď v době, která se vyznačuje obrovskou nadmírou informací, které se na nás odevšad valí? A nepatří tedy ke zcela nezbytné výbavě (nejen mladého) člověka dokázat se v této informační změti zorientovat a vědět, které z informací jsou vůbec relevantní? Tato nutnost se neomezuje na „studijní typy“. Jedná se o zcela univerzální potřebu, protože riziko online podvodů, mediálních manipulací nebo dezinformačních kampaní se zcela jistě netýká jen lidí věnujících se intelektuální práci. Naopak. Manuálně pracující lidé, kteří mohou (ale samozřejmě nemusí) mít v některých případech užší rozhled, jsou často přímým cílem podobného snažení. A do této rovnice si ještě dosaďme další proměnnou: Velká část učňů už se do žádného dalšího vzdělávání po dokončení svého oboru nepustí. Jejich středoškolské studium je tedy poslední příležitostí, jak jim některá témata kvalitně předat. Nevzdávejme se spoluzodpovědnosti za situaci a pomozme odborným učilištím rozvíjet kritické myšlení jejich žáků – právě proto, že tamější vyučující na to kvůli zaměření na praktický výcvik nemusí mít dostatek prostoru.
Tak. Teď už víme, PROČ s učilišti spolupracovat. Důvodů by se jistě dalo vymyslet i více. Ale nyní se zaměříme na to, JAK by taková spolupráce měla vypadat. A co konkrétně může knihovníkům pomoci, aby šlo o efektivní činnost. Pokusme se tedy definovat si určité obecné zásady. A aby nedošlo k mýlce – jsem přesvědčena, že pravidla, která si zde představíme, rozhodně neplatí jen pro spolupráci s učni. Však posuďte sami:
Zapomeňme na předsudky! Knihovna rozhodně má co předat i žákům učiliště. Je ale dobré nebát se určité neformálnosti v přístupu (klidně mluvme nespisovně, je-li nám to přirozené) a klást důraz na dostatečné obhájení tématu. Aby vzdělávání k něčemu vedlo, je prostě nutné „zapnout vnitřní motivaci“ zajímat se o dané téma. Knihovník by si také měl zachovávat určitý nadhled a nebrat si osobně případné komentáře mimo téma. Máte-li pocit, že jsou k vám žáci drzí, nutně si potřebujete zrevidovat vlastní pohled na situaci. Lze být drzý na někoho, kdo je nám roven? Ne? A není tedy vnímání drzosti dáno především skutečností, že se cítíte nějak nadřazeni? Jsem si vědoma, že tento pohled na věc může být do určité míry provokativní, ale z mé zkušenosti vyplývá, že mladí lidé jsou velmi hákliví na to, když se někdo bere příliš vážně, a naopak jejich pohled na svět bagatelizuje. Velmi nápomocné tedy může být, začnete-li se upřímně zajímat o zkušenosti lidí, které máte právě před sebou. K velké části témat budou mít co říci. Zejména v případě, že se vaše knihovna věnuje i aktuálním oblastem vzdělávání, jako je například rozvoj mediální gramotnosti.
Výrazným pomocníkem ke kvalitní spolupráci s učňovskými obory však můžou být i digitální technologie. Ty jsou užitečné už při plánování společného harmonogramu (skvělé je například využití google dokumentů, kam do přehledné tabulky vypíšete své volné termíny a necháte pak pedagogy, aby k nim připsali třídy, s nimiž v daný čas chtějí do knihovny přijít). Digitální technologie jsou ale také důležitou součástí přímé realizace vzdělávacích akcí. Těžko chtít po generaci, která se s mobilem v ruce takřka narodila, aby se tvářila, že základním zdrojem informací jsou KNIHY…
Nebojme se využít skutečnosti, že učňové s mobilem tráví opravdu mnoho času – vezměme to jako výhodu a zapojme jejich mobily do vzdělávacího procesu. Znáte třeba Mentimeter? Nebo Slido? Skvělá věc, když se snažíte získat pozornost žáků a zároveň potřebujete, aby se aktivně zapojili. Je to vlastně velmi inkluzivní nástroj, protože dává stejnou příležitost vyjádřit se jak extrovertům, tak introvertům. Žáci totiž mají možnost písemně odpovědět na zadanou otázku a jejich odpovědi se v reálném čase zobrazují na plátně, jsou tedy přímou součástí průběhu lekce. A vy se tak vyhnete těm známým nepříjemným okamžikům, kdy na ústně položenou otázku nikdo nechce reagovat, aby se náhodou před ostatními neztrapnil… Tyhle nástroje zkrátka fungují jako takový „lamač ledů“. Nemluvě o tom, že díky anonymitě odpovědí to bývá i celkem vtipné…
Tento text rozhodně nemá ambici představit všechny možné digi nástroje, které se vyplatí do spolupráce s učňovskými obory zakomponovat, ale určitě bych ráda zmínila jeden, a sice ElevenLabs (dá-li se to nazvat nástrojem). Jak samotný název napovídá, jedná se o poměrně multifunkční věc… Pro praktické oživení lekcí je však nedocenitelná konkrétně jedna funkce – dubbing videí. Stáhnete si libovolné video v libovolném jazyce a tento nástroj vám ho pomocí AI dokáže předabovat do češtiny, a to se zachováním původní barvy hlasu i intonace. Díky tomu máte možnost snad ke každému tématu najít kvalitní videa, která budou pro žáky srozumitelná a lekci vhodně doplní a oživí.
Snad je z mého povídání patrné, že se snažím především motivovat, abyste to s žáky z učilišť alespoň zkusili. A kdybyste si nebyli jistí, jak vám to s nimi jde (ne vždy mají chuť se přímo vybavovat, když se jich zeptáte, co se jim líbilo či ne), velmi doporučuji začít pracovat s písemnou zpětnou vazbou. Jak to děláme u nás v Městské knihovně Jaroměř? Po každé vzdělávací akci nechávám žákům načíst QR kód, který je odkáže do zpětnovazebního formuláře, kde mi mohou sdělit, co nového se dozvěděli a co pro ně bylo opakováním. Zajímá mě také, co se jim líbilo a co naopak vůbec. A mají možnost – opět anonymně – připojit jakýkoliv doplňující komentář. Jedná se opravdu o nedocenitelný krok, který vám umožní průběžně zlepšovat jak lekce samotné, tak sebe jako vzdělavatele.
V případě zájmu je naše knihovna schopna poskytnout prakticky pojaté školení na téma „AI a digitální nástroje v rukou knihovníka“, kde se užitečným nástrojům pro účely vzdělávání věnujeme velmi dopodrobna.
Knihovna je vzdělávací institucí. Tak se toho nebojme a jděme do toho po hlavě. Stoprocentně jistí si můžeme být jen jednou věcí – při této cestě se nám podaří vzdělávat sebe. Je možné, že u ostatních půjde jen o jakési „zasetí semínka“, ale i to se přeci počítá. A vědomí, že některé z našich semínek náhodou vyklíčilo, je pak skutečně k nezaplacení.
Za Městskou knihovnu Jaroměř
Tereza Karlová
(fotografie: Martina Sílová)
[1] https://statistikaamy.csu.gov.cz/pocty-stredoskolaku-rostou?utm_source=chatgpt.com