Máme rádi přírodu

Máme rádi přírodu je kreativní soutěž pro děti, která vznikla pod Hnutím Brontosaurus. Její historie začala před více než třiceti lety, první ročník se uskutečnil už v roce 1992. V současné době se jí mohou zúčastnit děti od mateřské po střední školu. Každý rok se vyhlašuje nové téma, spojené s péčí o přírodu, které děti mohou zpracovat v jedné ze čtyř kategorií: volná výtvarná technika, literární dílo, fotografie a nově také video. Téma v organizátorském týmu volíme tak, aby nebylo příliš konkrétní (a my nedostali samá podobná díla), ale ani příliš abstraktní. Téma má v dětech probudit představivost a především zájem o přírodu. Za poslední roky to bylo například Na cestě, Pomoc přírodě nebo Příroda domovem.

Literární dílo je jedna ze tří původních kategorií, video jsme přidali s ohledem na měnící se dobu. Píší děti od 4. třídy po střední školu. Nejčastěji se k nám dostávají vyprávění, některá delší, některá kratší, tu a tam se objeví poezie. Úroveň se hodně liší, něco je velmi vážné, s poučnou pointou, jiná díla jsou veselá a milá, až pohádková. Možná bychom očekávali, že právě třeba podle naléhavosti můžeme odhadnout věk pisatele – opak je však pravdou. Spousta dětí, a to i mladších, bere téma ohrožení a ochrany přírody velmi vážně, dokáží překvapit svými znalostmi, někdy i většími, než má kdejaký dospělý vzdělaný člověk. Znají do detailu chování vlků nebo ví, jak fungují žabí přechody. Přesto ale nejde o smutná nebo pouze naučná díla. Prakticky všechny příběhy končí dobře, nebo při nejmenším s nadějí. V tom je podle mě dětská literární tvorba specifická.

Pozoruhodné jsou případy, kdy s největší pravděpodobností dostala celá třída stejné instrukce, rozšiřující oficiální zadání. V tu chvíli je velmi zajímavé sledovat jednak různou úroveň příběhů – některé jsou spletité a promyšlené, jiné poměrně jednoduché, s jasným sdělením – také ale obrovskou nápaditost. Nikdy nejsou dva příběhy stejné, dokonce ani moc podobné. I názvy se pokaždé liší. Letos například přišla spousta příběhů o žábách a žabích přechodech (téma bylo Pomoc přírodě). Některé z nich končily podobně – žabí přátelství, rodinka apod., cesta ke konci byla ale jiná. Jednou přes společné nesnáze, podruhé skrz náhodné setkání.

Krásné je, když dorazí výtvarné dílo, které jako by ilustrovalo některý z příběhů. Přitom jde jen o souhru náhod. Je z toho ale jasné, že děti napadají podobné věci, jen je každé pojme a zpracuje trochu jinak. Obecně je ze soutěže patrné, že dětem na přírodě opravdu záleží.

Vybavuji si jeden příběh – o vlaštovce Šipce. Jak letěla poprvé do Afriky, ale cestou se ztratila. Našel ji sameček vlaštovky Vrtulník, zachránil ji a dovedl za ostatními. A jak spolu se svými dětmi letěli na jaře zpátky na rodný statek na Moravě. Děti umí příběhu dodat dramatičnosti a napětí, zároveň ale poukázat na důležité hodnoty, jako je přátelství. Často mají promyšlené konce nebo skrývají silné poučení, jako třeba v příběhu Cesta bez návratu, který vyprávěl o mladém vlkovi, kterému stoupla do hlavy vlastní síla, jíž se rád pyšnil před ostatními, byl k nim krutý a opovrhoval starými a slabými vlky. Jednou, když už z něj byl dospělý vlk, měl nouzi o potravu, zeslábl, a jiný, mladý a silný vlk ho přemohl… Pamatuji si tyto příběhy, protože ve mně vyvolaly silné emoce. A dokázaly je vzbudit právě děti.

Připadá mi, že děti mají díky soutěži možnost vyjádřit, co jim připadá v souvislosti s péčí o přírodu nejdůležitější. Některá témata podněcují jejich úvahy o tom, jak mohou samy pomoct, co můžou dělat; jiná zase probouzí zvědavost a touhu dozvědět se, jak některé věci v přírodě fungují – ne každý se zamýšlí nad tím, jak třeba šnek přečká zimu nebo jak se dá pomoct živočichům na zahradě. Zároveň děti mohou tvořit ve formě, která je baví nejvíce, a dát do díla opravdu to, co ohledně tématu napadne právě je.

Soutěž Máme rádi přírodu každý rok dokazuje, že děti mají k péči o přírodu co říct – a že když se jim dá prostor, řeknou to způsobem, který dokáže překvapit i dospělé. Ráda bych ocenila všechny učitele, rodiče a další, kteří propojení kreativity se zájmem o přírodu podporují a děti k němu vedou. Bude skvělé, když se soutěž Máme rádi přírodu bude šířit dál a oslovovat více mladých lidí. Věřím, že i knihovny mohou být místem, kde děti dostanou prostor k vyjádření. Pokud vás soutěž zaujala a chtěli byste ji představit dětem ve vaší knihovně, budeme moc rádi. Letošní téma bude vyhlášeno v průběhu podzimu – téma i veškeré informace o podmínkách přihlášení a jednotlivých kategoriích jsou k nalezení na našem webu – www.mrp.brontosaurus.cz.

Úvodní foto: Radka Jarušková a Silvestr Figalla

oceněná výtvarná díla
(2026 a 2025)