Rozhovor s Hanou Zaoralovou
Již sedm let pracuje Hana v dětském oddělní Městské knihovny Holešov...
Hana Zaoralová
Absolventka magisterského oboru Knihovnictví – knihovny veřejného typu na Slezské Univerzitě v Opavě. Sedm let pracuje v dětském oddělní Městské knihovny Holešov. Milovnice knih, divadla, dobré kávy a vína. Bojovnice proti zažitému stereotypu, že v knihovně má být ticho🙂
Rozhovor
Jsi čerstvá absolventka magisterského oboru Knihovnictví – knihovny veřejného typu na Slezské Univerzitě v Opavě. Co tě vedlo ke studiu?
V první řadě to byl nenásilný impuls z práce, kterého jsem se chopila jednak proto, že se ráda učím a rozšiřuji si obzory, a v druhé řadě proto, že miluju výzvy. Hned po gymnáziu jsem studovala tři roky bohemistiku na Masarykově univerzitě v Brně, ale studium jsem nedokončila. Jedním z důvodů bylo i to, že mi přišlo vlastně zvláštní studovat něco, čemu nevím, zda se v budoucnu budu vůbec věnovat. Takto obráceně mi to po letech dalo jasnou logiku a přišlo mi to jako výborný nápad, podložit a rozšířit věci, které znám z praxe, studiem.
Vidíš ve studiu přínos pro svoji praxi?
Rozhodně ano. I když student častokrát kroutí hlavou, že některé věci v praxi třeba nevyužije, stejně ho to obohatí, byť jen o to, že zaměstná hlavu něčím, do čeho by se běžně nepustil. Překoná se a danou věc se naučí, byť mu pro praxi přijde zpočátku nepoužitelná. Já jsem třeba po studiu na VŠ zjistila, že jsem se naučila větší systematičnosti, logice, spousta věcí do sebe krásně zapadá a to je pro mě přínos třeba i v plánování lekcí pro děti. Navíc člověk nikdy neví, kam ho to do budoucna zavane. Rozhodně nezanedbatelný přínos studia ale vidím taky v kontaktech, které si člověk na škole vytvoří. Zvlášť při dálkovém studiu, kde se předpokládá, že většina studentů je z oboru. Srovnání práce v jednotlivých knihovnách, vzájemná pomoc a inspirace, to je obrovská věc.
Pracuješ jako knihovnice v dětském oddělení, jak vaše oddělení a typický den v něm vypadá?
Pracuji v městské knihovně v Holešově, což je 11tisícové město, naše knihovna tedy není nijak obrovská, je nás tady pět zaměstnanců a já jsem v dětském oddělení sama. Naše knihovna je před stěhováním do nových prostor, takže oddělení máme zatím velmi skromné, co se prostoru a vybavenosti týká, a já se moc těším, až ke stěhování dojde a budeme moci našim čtenářům nabídnout ještě vetší komfort a vyžití. Můj den se zásadně liší podle toho, zda je školní rok nebo prázdniny. (Ano, nevěřila bych, jak moc se budu těšit na prázdniny i v dospělosti. J) Školní rok pro mě totiž znamená jednou velkou jízdu plnou besed pro mateřské a základní, občas i střední školy. Ty k nám chodí nejen z Holešova, ale i z okolních obcí v regionu, navíc si naši knihovnu oblíbily i některé školy například ze Zlínska nebo Přerovska, takže kalendář mám skutečně nabitý. Je to pro mě spousta práce, ale zároveň radost, že je o mé besedy zájem. V případě, že mám besedu, zastupuje mne kolegyně. V opačném případě jsem klasicky v půjčovně, připravuju si metodiky nebo chystám akce. O prázdninách je ten režim trošku volnější, tam je to hlavně o těch přípravách, kdy se snažím nabrat dech na ten školní maraton.
Co pro tebe znamená „být děckařem“?
Neskutečnou možnost formovat čtenáře už od nejútlejšího věku a zároveň sledovat jejich vývoj. Jsem v dětském oddělení už sedm let a měla jsem z toho proniknutí do dětského světa zpočátku docela strach a říkala jsem si, proč nemůžu být raději v dospělém oddělení mezi mými milovanými detektivkami. J Naštěstí jsem záhy zjistila, že největší část mé pracovní náplně tvoří právě besedy, v nichž můžu uplatnit svůj nesporný komediální talent, kreativitu a improvizaci a takzvaně se vyřádit. Miluju spontánní reakce dětí, kdy je vám sebelíp připravená metodika úplně k ničemu a díky kterým je každá taková lekce originál. Navíc dětský čtenář nepředstírá zájem, buď ho má, nebo ne, a nejkrásnější pocit je právě ten, kdy vidíte, že si po takové besedě nacházejí do knihovny cestu noví čtenáři. Asi už bych za to prostředí mých oblíbených detektivek“ neměnila.
Vidíš někde ve své práci úskalí? Co je pro tebe těžké?
Když pominu zmiňovaný současný stav naší budovy, kdy občas bojuji s prostorem, nevybavím si asi nic zásadního. Já se snažím ke každému úskalí přistupovat jako k výzvě a ne k problému, tak možná proto mě nic nenapadá.
Co tě ve tvé práci inspiruje?
Práce s dětmi je sama o sobě inspirativní, snažím se jim maximálně naslouchat, protože se toho od nich člověk spoustu naučí, ačkoli my dospělí jsme pevně přesvědčení, že je to naopak. J Jejich bezprostřední pohled na svět mě neskutečně baví a snažím se si ho také zčásti zachovat. Jinak samozřejmě sleduji současnou produkci knih pro děti a mládež. Inspiruji se i v jednotlivých školách. Jsme menší město a jsem vděčná za to, že s naprostou většinou pedagogů máme vynikající vztahy, díky čemuž je pak ta spolupráce radost.
Kde konkrétně hledáš pro svou práci inspiraci?
Jak jsem uvedla výše, baví mě z velké části improvizovat, protože i když je rámec mé besedy stejný, každá jedna konkrétní akce vypadá úplně jinak. Baví mě, když děti reagují, snažím se jim dát maximální prostor být spolutvůrci a inspiruji se pak konkrétní situací, reakcí. Ačkoli to některé mé kolegy děsí, já se v té částečné nejistotě cítím komfortně a baví mě, že to baví i mé malé čtenáře.
Je v oblasti knihovnictví někdo, kdo tě inspiruje?
Mám strašně ráda akce a workshopy vedené Pavlínou Lišovskou, to je úžasný zdroj inspirace a žena na svém místě. A určitě bych chtěla zmínit i prof. PhDr. Dušana Katuščáka, Ph.D., kterého jsem měla možnost poznat díky studiu v Opavě a ačkoli se nevěnuje přímo dětskému čtenářství, je pro mě inspirativní osobnost a člověkem, ke kterému velmi vzhlížím.
Je nějaká akce v knihovně, na kterou se těšíš? (kterou aktuálně připravuješ?)
Rozhovor probíhá v Týdnu knihoven, který nám zpestří besedami brněnský herec Zdeněk Junák a novinář Tomáš Etzler, což jsou akce divácky velmi atraktivní, a věřím, že vést je moderátorsky bude další velká výzva. Co se týká akcí pro děti, nově jsme se zapojili do programu Bookstart – S knížkou do života, kdy mi přibydou ještě akce s těmi nejmenšími, na což se taky moc těším.