U kávy s Janou Karhanovou

Rozhovor

1. Jste vítězka 9. ročníku Hvězda Inkoustu a letos v dubnu vyšla Vaše prvotina Krvestín, která má skvělé hodnocení. Jak se cítíte jako autorka, které se podařilo vydat svou první knihu?

   Držet v rukou svoji vlastní knihu je… těžko popsatelný pocit, stejně tak vidět ji na pultech knihkupectví. Těší mě, že můj debut si vzal pod křídla právě Fragment. Mám radost z každého ohlasu spokojených čtenářů, z každé pozitivní recenze nebo třeba z překrásného fan artu mé knihy. To vše pro mě představuje zhmotnění dávného snu. Samozřejmě někdy zamrzí, když kniha někomu nesedne… Ale knihy nejsou čokoláda, aby se líbily úplně všem. A přiznávám, že trochu zápolím i s propagací knihy na sítích. Pořád se s nimi tak nějak učím zacházet, soupeření s algoritmem mi někdy připomíná onen příslovečný boj s větrnými mlýny.

2. Věnovala jste se psaní už před soutěží? Psala jste si například příběhy „do šuplíku“? Jak jste se vlastně rozhodla přihlásit do soutěže Hvězda Inkoustu?

   Svoje první literární pokusy jsem začala páchat už v dětství, ale naplno jsem se psaní věnovala až během studia na gymnáziu. Bylo to za covidu, kdy jsem na psaní získala poměrně dost času. Měla jsem štěstí na skvělého vyučujícího češtiny, někdy jsme dostávali témata různých literárních soutěží jako témata slohu. Přestože pro většinu spolužáků to byla noční můra, já si psaní povídek, fejetonů, úvah moc užila. Podařilo se mi v několika těchto soutěžích uspět – ať už jde třeba o Literární kavárnu nebo literární soutěž O krvavý brk. Pomyslný virtuální šuplík obsahuje spoustu souborů s hotovými i rozepsanými příběhy, vlastně i šuplík skutečný nějaké ty starší „poklady“ ukrývá. 😊

   Po Hvězdě inkoustu jsem pošilhávala už v době vyhlášení jejího 8. ročníku, ale protože mě neoslovilo téma, rozhodla jsem se počkat ještě rok… a čekání se vyplatilo. Když jsem zjistila, že vyhlásili téma romantasy, srdíčko mi zaplesalo a dala jsem se do psaní.

3. Devátý ročník soutěže byl zaměřený na téma romantasy. Kteří autoři Vás při psaní nejvíce inspirovali a jaké knihy tohoto žánru máte sama ráda?

   Moje nejoblíbenější žánry jsou historické romány, historické detektivky a poslední dobou vyhledávám některá klasická díla, zejména jsem si oblíbila literaturu 19. století a romantismus. Miluji i žánr fantasy (Tolkien je prostě srdcovka) a kromě toho se snažím číst také české autory. Zalíbení jsem našla třeba v knihách Alžběty Bílkové (zejména její duologie Balada mrtvého světa, Elegie zapomenutých bohů mi učarovala) nebo Katky Šardické. S ní jsem měla to potěšení setkat se na společné besedě v rámci letošního Světa knihy. Abych se ale dostala k romantasy – hodně mě zaujaly knihy Mary E. Pearson – ať už jde o trilogii s podtitulem Kroniky pozůstalých nebo Zlodějský tanec a Zlodějská přísaha, které představují pro onu trilogii volné pokračování.

4. O romantasy se v poslední době hodně mluví a tento žánr zažívá velký boom. Čím si podle Vás získal tolik čtenářů a co na něm baví Vás samotnou?

   Myslím si, že jde především o intenzitu emocí, které tenhle žánr skýtá. Touha číst o lásce, jež hory přenáší, nábytek drtí (smích), kletby ruší… A číst o svalnatém dvoumetrovém chlapíkovi, pamatujícím si vše, co hlavní hrdinka kdy řekla, který ovládá stíny, vlastní draka a bez milosti zabije každého, kdo se na jeho vyvolenou třeba jen křivě podívá? To je tím, co nám v šedi běžných dní chybí. I když většina našich partnerů tyto charakteristiky nesplňuje, vsadím se, že většina z nás by toho svého za morálně šedého bad boye stejně nevyměnila. (smích) 😄

   Samotnou mě baví prozkoumávat daleké světy, seznamovat se s prastarou magií a nebezpečnými záhadami nebo se dívat na svět z perspektivy dračího hřbetu. Preferuju, pokud v romantasy knihách chemie mezi postavami zcela nezastíní děj a worldbuilding. Když vztah mezi hlavními protagonisty není toxický, pak je to pro mě velké plus a důvod, proč po knize sáhnout klidně opakovaně.

5. Co si myslíte o literatuře Young Adult, která je v posledních letech velmi oblíbená? Co Vám tento žánr přináší jako čtenářce i autorce, jak se v něm sama vidíte?

   Jako studentku českého jazyka mě vždycky strašně rozčilovalo dělení literatury na „vysokou“ a „nízkou“. Knihy lze psát dobře nebo špatně. Stejně jako může být skvělá detektivka nebo romantika, může existovat i špatná „literárně ambiciózní“ kniha s hloubkou, společenskými tématy a metaforami tak originálními, že většina čtenářů radši sáhne po nějaké oddechovce.

   Young Adult literatura mívá občas nálepku, že není přece takový kumšt ji napsat, že je to čtení jenom pro náctileté a podobně. Ale je to neoprávněné. Young Adult (nezávisle na konkrétním žánru) skrz postavy, podobně staré jako čtenáři, ukazuje například problémy, všemožné držkopády nebo vztahy, jimiž si daní hrdinové procházejí. Autoři své literární miláčky často zrovna nešetří, a tak zatímco čtenář prožívá spolu s nimi všemožné mizérie, může získat jiný náhled na vlastní trable. Kromě toho znám spoustu lidí, které ke čtení přivedly právě až Young Adult knížky. A čtení podle různých průzkumů prý pomáhá nejen k lepší slovní zásobě, ale třeba také k rozvoji empatie, takže samý benefit.

6. Vaše kniha Krvestín propojuje prvky inspirované starověkým Římem a středověkou atmosférou s fantasy světem. Jak náročné bylo vytvořit takové prostředí a hledat rovnováhu mezi historickými prvky a vlastní fantazií? Co Vás na tomto období nejvíce zaujalo?

   Český jazyk studuji v kombinaci s historií a dějiny mě provázejí už od dětství. Samozřejmě některá období jsou mi trochu bližší. Třeba starověký Řím. Přečetla jsem o něm několik knih (ať už odborných nebo beletristických) a zkoukla nespočet dokumentů. Takže pro toho, kdo mě zná, nebylo moc překvapivé, že budu čerpat inspiraci v antice. V letních měsících pracuji jako průvodkyně na švihovském hradě, je mi velice blízká i doba středověku. Proto jsem se rozhodla využít i některé středověké prvky.

   Na psaní fantasy a romantasy mám neskutečně ráda možnost popustit uzdu vlastní fantazii při budování světa. Protože nejde o historickou prózu, využila jsem celou řadu historických reálií a využila je tak, aby mi do děje nebo dané země seděly.

   Pokud bych měla zmínit příklad inspirace v antické historii, můžu uvést postavu Lucilla Augusta, zčásti zrcadlícího některé spády římského císaře Commoda. V tom slova smyslu, že oba muži nejen milovali gladiátorské hry, ale chodívali s gladiátory i „trénovat“ boj. Oba mnohdy mívali železný meč, zatímco jejich soupeř jen dřevěný…

   Celkově se mi kniha psala skvěle a moc jsem si užila vytváření vlastního „antického“ prostředí. A co mě na daném období nejvíc zaujalo? Na to asi nedokážu zcela jednoznačně odpovědět. Fascinují mě starověké vynálezy, umění, literatura, oslovuje mě móda… Často mě zajímá víc život lidí ze všech společenských vrstev než politické machinace.

7. Můžeme se těšit na další knihu od Vás, která bude z tohoto prostředí, anebo se vydáte jiným směrem?

   Momentálně mám rozepsanou novou knihu, která by také spadala do žánru romantasy, případně se z toho ještě může vyklubat fantasy s romantickou linkou.

   Tentokrát ovšem nebudu inspiraci čerpat ze starověku a středověku, ale z doby přelomu devatenáctého a dvacátého století. Hlavní hrdinka Febenika získala doktorát z historie, ale jako žena to nemá na univerzitě snadné, stejně tak ve svém osobním životě, není si moc jistá chystanou svatbou se svým snoubencem, následníkem trůnu. Valarian Stein pracuje na severu vévodství jako Průvodce, chránící tamější obyvatele. Jejich cesty se protnou a společně budou muset překonat nejen zášť, ale také mnohé nástrahy, některé mýty totiž neexistují jen ve starých kronikách…

8. Naše číslo je zaměřené na dětské a mladé tvůrce. Vy sama jste příkladem toho, že i mladý autor může svůj příběh dostat mezi čtenáře. Jak vnímáte současnou generaci mladých spisovatelů? Setkáváte se s dalšími začínajícími autory, se kterými sdílíte zkušenosti nebo se navzájem inspirujete?

   Jak vnímám současnou generaci mladých spisovatelů? Jsem za ni moc ráda, protože přináší zase trochu jiný náhled na mnoho věcí, i když to není v rámci celých literárních dějin nový objev. Cením si každého, kdo sedne k počítači nebo sešitu a napíše povídku, román, báseň, úvahu… Každého, kdo za sebe nenechává přemýšlet umělou inteligenci a texty píše sám právě tak, jak to cítí. Ve svém okolí mám spoustu lidí nadšených pro čtení, někteří z nich se psaní věnují a zkouší své štěstí třeba v různých literárních soutěžích. Jinak se s většinou začínajících autorů „setkáváme“ spíš na sociálních sítích, typicky na Instagramu. Občas mi někteří začínající autoři napíší o radu, názor… a já jsem za takovou interakci moc ráda. Nechci se pasovat do role guru, který všude byl, všechno zná a od všeho má klíče. Každopádně mám pokaždé radost, pokud můj pohled někomu pomůže, popošťouchne ho k dalšímu psaní a kdo ví, třeba zas o krůček blíž k dopsání knihy, která se klidně může objevit na pultech knihkupectví.

9. Co byste poradila mladým autorům, kteří mají v hlavě vlastní příběh, ale zatím nemají odvahu ho napsat nebo ukázat ostatním?

   V zásadě by se ta rada dala shrnout do pouhých tří slov: nečekejte, nebojte se a pište. I když to může znít děsivě, ten správný okamžik napsat první řádku příběhu nebude nikdy. A když vám to, co napíšete, po přečtení vůbec nepřipadá jako ten geniální nápad, který vám múza předtím podstrčila? Nesmutněte a vnitřními kritikovi nevěřte. První verze musí vzniknout, může být špatná, ale to se dá vždycky napravit v dalších kolech psaní. Bez první verze totiž nevznikne ani poslední, již si pak budete se zalíbením prohlížet coby hotovou knihu na pultech knihkupectví.

   Takže určitě pište, ukažte příběh někomu, komu věříte. Někdy moc pomáhá o knize mluvit – a nemusí to být nutně člověk, který taky píše, ale třeba partner/ka, kamarád/ka, maminka,… Hlavně psát, nevzdat to a nepodlehnout strachu našeptávajícímu: „Co když to bude špatné? Co když to nikdo nebude číst?“ Nad tím je nejlepší se pousmát, odpovědět: „Co když to bude dobré? Co když moje kniha skutečně vyjde a někdo si ji zamiluje?“ a pak se zase nerušeně vrátit ke klávesnici.