U kávy s Kateřinou Šardickou

1. V tomto čísle Impulsů se zaměřujeme na čtení mládeže. O tom nelze v nynější době mluvit bez toho, aniž bychom se nezmínili o fenoménu young adult… ale je to opravdu fenomén? Žánr? Věkové zařazení? Jak definujete YA Vy?

   Je to fenomén a určitě je to účinná marketingová nálepka. Osobně chápu YA jako věkové ohraničení, jelikož žánrů může mít nespočet – od contemporary románů ze střední školy až po dystopické fantasy, horory, sci-fi nebo thrillery. Důležité je, že hrdinové YA knih by měly být ve věku cílového čtenáře, aby se s nimi dokázal ztotožnit. Věkově bych ji zařadila od 14 let výše. Já osobně si myslím, že horní věková hranice u YA neexistuje a ostatně by ani neměla. V první řadě YA knihy často řeší univerzální témata jako hledání svého místa ve světě, touha po svobodě a velké city. To jsou věci, co táhnou čtenářsky pořád. Určitě velkou roli pro starší čtenáře hraje nostalgie a životní zkušenost – už mají dospívání za sebou. Ví, jaké to je přežít střední školu, jak je všechno v tom věku intenzivní a jak se to zdá fatální, teď už ale mají tuto etapu odžitou a získali nadhled. YA je taky často psaná svižně, přístupně, s důrazem na příběh a postavy, což je pro mnohé dospělé a unavené pracující vítaný oddych od složitější prózy. Tím ale nechci podporovat tvrzení, že je YA jednoduchá, naopak. Často jsou tyhle příběhy o hledání naděje – ať už ve špatném kolektivu na střední, po těžkém prvním rozchodu nebo v dystopickém postapokalyptickém světě. Hrdinové a hrdinky se v nízkém věku rvou za vizi lepší budoucnosti a to občas všichni potřebujeme číst.

2. Považujete YA literaturu za něco, co zde už je dlouhodobě, nebo má to, co „young adult“ nazýváme, pevné mantinely ukotvené v nynější době? Psal J. D. Salinger YA, nebo to začalo až Johnem Greenem?

   Osobně myslím, že YA literatura tu byla dlouho předtím a trvalo, než si našla tu správnou nálepku. To, co se kdysi považovala za romány pro mládež nebo za romány pro dívky, jsou dnes jednoduše YA. John Green tedy nevynalezl nic nového. Obecně se za boom považuje období, kdy vycházel poslední díl Harry Pottera, který nastolil trend dospívajícího hrdiny bojujícího se zlem. Jen dva roky před vydáním Relikvií smrti však přišlo Stmívání, o chvíli později Hunger Games a obě série způsobily celosvětové šílenství po výrazných ženských hrdinkách. 

3. Vnímáte zásadní rozdíl mezi českou a zahraniční YA, nebo je v současnosti literární tendence literatury pro mladé jaksi „globalizována“?

   Čeští autoři se určitě snaží přiblížit globálním trendům a ostatně nemají na výběr. V dnešní době totiž se zahraničními trendy dost soupeří. Angličtina přestala být bariérou a čtenáři si mnohdy pořizují knihy okamžitě po vydání originálu a nečekají na český překlad, což staví do svízelné situace nakladatele i české autory, kteří pochopitelně chtějí následovat trendy.
   Velmi dobře u nás fungují contemporary příběhy, fantasy, LGBTQ+ literatura a několik dalších žánrů. Zajímavé ale je, že některé trendy se Česku i tak vyhnou – například poptávka po YA hororech a thrillerech je daleko menší než třeba v USA.

4. V YA knihách se velmi často vyskytuje intermedialita – ať už je to nějaká „filmovost“ v připojení playlistů (jakýchsi soundtracků) ke knihám či grafická úprava připomínající sociální sítě. Vidíte v tom, jakožto vystudovaná filmovědkyně, pouze nějakou dobově danou tendenci, hlubší generační výpověď, nebo cokoliv jiného?

   Vidím v tom především odraz dnešní společnosti. Každá kniha soupeří s mobilním telefonem, který nabízí daleko víc vjemů. Nakladatelé hledají cestu, jak udržet čtenářovu pozornost. A navíc jsou chaty nebo playlisty na spotify stejně jako memes součástí denní konverzace nás všech, je tedy přirozené, že se vyskytují i v knihách.

5. Kde je podle Vás hranice, kde se z „young adult“ stává už jen adult? Existuje vůbec nějaká?

   Není to tak jednoznačné, protože pak tu máme ještě poměrně nový termín new adult, který funguje jako most mezi oběma. Témata young adult literatury a new adult literatury jsou podobná, v obojím jde o dospívání a různá poprvé. V young adult je to střední škola, první partneři, první sex, střet s autoritami a klasické coming-of-age drama. V new adult literatuře je to často odchod na vysokou, první vážné vztahy a rozchody, hledání práce, odchody z domova a hledání sebe sama v dospělém světě. Ta hranice, co je ještě dnes young adult a co už new adult je poměrně tenká – dnes se obecně v YA knihách objevují mnohem otevřeněji témata sexuality, genderu, traumatu, identity nebo politických konfliktů, která byla dříve spojovaná spíše právě s new adult. Dávno už to není jen opatrné naznačování a zjednodušování. A pod označením NA se dnes zase často prodávají jednoduší příběhy s explicitním sexuálním obsahem z žánru romantasy nebo dark romance. Osobně vidím problém v tom, že někteří nakladatelé neumí s těmi kategoriemi pracovat a často jako YA prodávají velmi dospělé texty, které jsou explicitnější, než by se slušelo. Nejde mi o moralizování, ale pokud v knihkupectví vedle sebe ve stejné poličce pro mládež vidím Srdcerváče (naprosto jasnou YA) a Čtvrté křídlo, něco je špatně.

6. V recenzích na YA knihy se často objevuje jazyk, který je vlastní čtenářům a spisovatelům fanfikcí – „trope“, „enemies to lovers“, „only one bed trope“ atd. Myslíte si, že existuje bližší vztah mezi YA literaturou a fanfikcemi, popřípadě jinými aspekty internetové kultury?

   Rozhodně ano, nejeden autor či autorka YA literatury začínal právě jako nadšený fanoušek fanfikcí. Osobně si myslím, že je to skvělé. Na fanfikcích rostou a trénují se nejen autoři, ale i jejich čtenáři. Je to svět, kde je možné v podstatě všechno, nesvazují vás žádné rozsahy a redakční zásahy. Píšete podle sebe a podle reakcí vašich čtenářů. Není náhoda, že spousta fanfikcí začíná postupně vycházet i knižně – byť se změnami. Pokud se vám jako autorovi fanfikce podařilo publikovat nějaký fenomén, je dost možné, že se z něj stane později i opravdový bestseller.

7. Máte nějaká doporučení na zajímavé YA knihy, ať už tuzemské či zahraniční?

   Nespočet, ale pokusím se být stručná. Já si dovolím doporučit jeden neobyčejně smutný a současně krásný příběh. Hlavní hrdinové knihy Kluci z Glasgow neměli ten nejlepší start do života. Prožili nelehké dětství v biologických rodinách, které selhaly, zakusili přesuny do dětských domovů a následně pěstounských rodin. Oba se během citlivého období dospívání snaží srovnat s tím, co je potkalo – i s tím, co v sobě dál nosí pohřbené. Může se zdát, že popisuju depresivní knihu, ale opak je pravdou. Kluci z Glasgow jsou o přátelství, naději a lásce. A to všichni potřebujeme jako sůl! A pokud snad čtenáři ocení něco veselejšího, měli by sáhnout po knize Hledání Phoebe. Hlavní hrdinka Phoebe je na spektru. Nejraději zůstává ve své komfortní zóně, chodí na procházky se psem, píše fantasy a jako každý teenager se snaží přežít školu. To všechno se musí ideálně odehrát s co nejmenším počtem mimořádných událostí, které by narušovaly zajetý řád. Když se její nejlepší kamarádka vzbouří proti své rodině a najde si přítele, Phoebe neochotně souhlasí, že ji bude krýt. To ovšem ještě netuší, co všechno svým slibem způsobí. Je to báječná kniha.

8. Na závěr taková obecnější, tradiční otázka – jak vidíte čtenářství v budoucnosti? Bude mít papírová kniha stále své místo v životech lidí, a zejména dětí a mládeže?

   Já doufám, že ano! Že převládne touha držet ji v ruce, čichat k ní a zuřivě listovat. Předpovědi nejsou růžové, jasně. Podívejme se na filmy – VHS nahradily DVD, pak všichni zuřivě pirátili a stahovali a teď všichni platíme deset streamovacích služeb, kde nás od koukání dělí jedno kliknutí. Jasně, kopie filmů už má dneska doma málokdo, ale v knihy věřím. Určitě poroste trend audioknih a e-knih a nejspíš se bude zvedat procento lidí, kteří sáhnou po nich oproti fyzickému výtisku – na druhou stranu žijeme taky v době, kdy lidi zuřivě nakupují speciální vydání knih, co už doma mají. Tolik bych se tedy nebála.

Kateřina Šardická
foto © nakladatelství Host
(včetně úvodní fotografie)