U kávy s Petrem Eliášem

Medailonek

Petr Eliáš (1986) vystudoval bohemistiku a překladatelství-tlumočnictví na pražské filozofické fakultě. Záhy se mu podařilo dostat na židli v redakci nakladatelství Albatros a už na ní zůstal. Překládá z angličtiny a působí v České sekci IBBY. Žije na okraji Prahy, má dvě děti, ženu a zrzavého psa.

Rozhovor

1. V tomto čísle časopisu zaměřujeme svou pozornost na festivaly literatury pro děti a mládež – jak vnímáš jejich aktuální podobu/stav/množství? Dokázal bys doporučit nějakou zajímavou akci či akce, které v tomto směru jsou připraveny dobře a stojí za navštívení?

   Myslím, že malý český čtenář rozhodně má z čeho vybírat. Za velké pozitivum považuju fakt, že za literaturou rozhodně není potřeba jezdit jen do Prahy (a jen na Svět knihy), ale příležitostí je víc, rozesetých porůznu po celé republice, ať už jde o loni obnovený táborský Tabook, tradiční liberecký Festival dětského čtenářství, nebo nový brněnský podnik Krajinou příběhů. Na děti myslí i ostravská Inverze a samozřejmě veletrh v Havlíčkově Brodě. A abychom se oklikou vrátili zpátky do Prahy, už pošestnácté letos proběhne festival Děti, čtete?!

2. Je nějaký zahraniční festival literatury pro děti a mládež, který stojí za pozornost (a z jakého důvodu)?

   Pro zajímavou inspiraci není myslím třeba chodit daleko za hranice. Už před lety mě ohromně zaujal polský Festiwal literatury dla dzieci (Festival literatury pro děti), který se koná víceméně souběžně v Krakově a Gdaňsku a vždycky nabízí bohatý program a spoustu zajímavých hostů.

3. Jsi příznivcem tohoto typu podpory čtenářství – proč ano/ne?

   Literatuře, myslím, setkávání obecně velmi svědčí. Pokaždé mě překvapí, jak moc čtenáři oceňují možnost svou vášeň sdílet. U dětí je osobní kontakt s autory a „živou“ literaturou obzvlášť důležitý, z papírových knih v polici je najednou něco, co mohou prožít, povídat si o tom a třeba se vyptat autorky nebo autora na vše, co je zajímá.

4. Co bys z pozice šéfredaktora velkého, renomovaného nakladatelství doporučil těm, kteří festivaly připravují? Je něco, co podle Tebe na tomto poli chybí, nebo naopak, co existuje, ale není to příliš vidět a zaslouží si to vyzdvihnutí a podporu či častější realizaci?

   Upřímně obdivuju každého, kdo se do organizace něčeho tak produkčně náročného, jako je literární festival, pustí a zdráhám se v tomto směru jakkoli radit. Dovolím si spíš jen přátelské doporučení – navazovat co nejužší spolupráci s nakladateli. Je v jejich zájmu, aby program byl co nejpestřejší a přilákal co nejvíc návštěvníků, protože u literatury pro děti platí, že osobní kontakt s knihou a lidmi za ní je velmi silná pobídka ke čtení.

5. V ČR máš na starosti Českou sekci IBBY. Jakou roli sehrává či může sehrávat Česká sekce IBBY v rámci festivalových akcí? Je nějaká reciproční možnost vzájemné podpory? Mohou organizační týmy, které připravují festivaly v ČR, oslovit ČS IBBY s prosbou o podporu? V jaké podobě by byla možná?

   IBBY je organizace, která si po celém světě klade za cíl propagovat a podporovat literaturu, a je plná ochotných a erudovaných lidí, kteří rádi přiloží ruku k dílu a nabídnou své znalosti. Rádi zprostředkujeme kontakty s nakladateli, autory nebo odborníky. Velkým bohatstvím je síť národních sekcí, jejímž prostřednictvím lze zařídit takřka cokoli.

6. Současná produkce literatury pro děti a mládež je skutečně rozsáhlá ve všech směrech – produkují se knihy od českých autorů, jsou vydávány překlady zahraničních knih. Jaké vnímáš aktuální fenomény (tematické, vizuální/grafické atp.), které dle Tvého názoru stojí za povšimnutí z nejrůznějších důvodů?

   Krom jiného s velkým potěšením sleduju, jak si své místo v čím dál větší konkurenci jiných médií vydobývá populárně-naučná literatura. Je to velmi svébytný žánr s nemalými autorskými nároky. Témata musí být chytlavá, pojetí originální, texty dostatečně informativní, ale ne příliš didaktické, výtvarná složka prvotřídní. Populárně-naučná literatura musí neustále ohledávat a rozšiřovat své hranice a možnosti, a dělá to, myslím, čím dál líp.

7. Na tuto otázku se ptám vždy a všech, když mám možnost s nimi vést rozhovor – jak vidíš čtenářství v budoucnosti? Bude mít (papírová) kniha stále své místo v životech lidí, resp. dětí a mládeže?

   A já vždycky odpovídám, že kniha to asi v budoucnu nebude mít o nic jednodušší, spíš naopak, ale bude tu s námi ještě dlouho. Myslím, že dnešní rozdělená společnost se jen málokdy shodne tak jako v otázce knih a jejich trvalé hodnoty (byť často vnímané spíš neurčitě). Čtení nabízí prožitek, který nic nenahradí, a já věřím, že lidé o něj nebudou chtít přijít.