Petr Veselý: Jitroceli, jitroceli...
Termín akce: 01.10.2026 - 30.10.2026
Související:
Výstava představuje výběr z obsáhlého cyklu autorových textových kreseb, její název je citací básně v próze Jakuba Demla ze sbírky Moji přátelé a stejnojmenné kresby.
Jiří Valoch o tvorbě Petra Veselého napsal: Pro Petra Veselého je zájem o písmo a text součástí jeho hledání lyrických kvalit obrazu či sochy, kde se písmo objevuje jako jedna z možných strukturálních kvalit (obdobně jako malířský rukopis), zároveň ale práce s textem vyhovuje umělcovu zájmu o maximální významovost obrazu.
Jako by chtěl propojit sdělení výtvarné a sdělení básnické — proto ve svých obrazech a kresbách cituje básnické texty či jejich části (Halas, Deml) a podřizuje je přitom celkové skladbě obrazu.
Jednoduché dřevěné útvary často přehodnocuje fragmenty přepsaných básnických textů, kolážovaných na celé ploše objektu. I zde jsou sémantické detaily identifikovatelné a stávají se součástí výsledného poselství.
Petr Veselý o textových kresbách
Zhruba v polovině 80. let jsem pro sebe objevil způsob kreslení, blízký automatické kresbě, kresbě jako seismografu osobních tenzí, kresbě jako formě neverbálního sdělení, intuitivního zanechávání stopy, reflektování stopy stopou… Zároveň jsem se jím dále dotýkal kreslení jako prostředku k utváření plochy, struktury, prostoru (sítě). Narativní prvek se v něm objevil spíše náhodně a bylo na mém dalším rozhodování, zda jsem jej podpořil nebo dalším kreslením potlačil. Toto kreslení jsem také vnímal jako osobní deník nebo zcela konkrétně směřované „intimní dopisy“, autonomní „texty“ (k narativním prvkům lze zřejmě počítat i občas nakreslené písmeno, slovo nebo jejich fragmenty)…
K těmto kresbám a částečně tedy strukturám od začátku 80. let předcházejí a mají blízko kresby textové, kresby psané. Zprvu tedy jakési textové „poznámky“ na okrajích kreseb nebo obrazů, později již osamostatněné tuší nebo tužkou kreslené textové struktury, citace básní (Deml, Halas, Seifert…), přepisy vlastních textů nebo i automatické záznamy textů právě vznikajících… Například cyklus Deště, vydaný jako bibliofilie. V průběhu let jsem se k tomuto „psaní“ vrátil nějakým způsobem několikrát, vedle kreseb také v obrazech a „popsaných“ objektech. Koncem 80. let se textové podněty v cyklu kreseb a obrazů spojily s reflexí silného zvukového prožitku vnitřního prostoru Mohyly míru. Všechny tyto texty jsem zpravidla různým znečitelňoval, fragmentalizoval, „roztrhával“ na útržky slov, hlasu... V jiném cyklu, dosud neukončeném, jednoduchým způsobem tužkou přepisoval verše, věty nebo jejich části (např. Juliš, Weilová, Bresson…) a následně plochu jen téměř neznatelně „artikuloval“ lazurou.
Kolem poloviny osmdesátých let vzniklo také několik autorských „knih“ a objektů s vlastními strojopisnými básněmi, také dva cykly básní redukovaných, přeuspořádaných…
Jako svého druhu iniciační musím zmínit poznámku Dalibora Chatrného při jeho návštěvě u mě v ateliéru počátkem osmdesátých let. Uviděl tam rozmalovaný obraz, na němž zhruba polovina plátna byla již pokryta lazurně modrým ultramarinem, a na druhé bylo jen uhlem napsané připomenutí: MODRÁ. Se svou typickou pohotovostí řekl: „Tady je modrá a tady je taky modrá.“
Napsané slovo mě fascinovalo. Tím jak je schopno jakoukoli věc pojem, děj (a také jméno) zastoupit, přímo, bez iluze vyjádřit. Jako by se přímo stalo věcí, kterou pojmenovává. Ani fragment slova není neúplným, nedopovězeným, je jakousi šifrou, ostatkem. Někdy v polovině 90. let jsem si do překližek postupně vyrýval dvě velikostí odlišné abecedy a jednotlivými písmeny potom prostřednictvím frotáže grafitem „psal“ slova (výjimečně i věty). Jako bych si pohrával s biblickým „na počátku bylo slovo“. A zároveň i s inverzí významu „slovo bylo učiněno tělem“, jako by věci - těla mohla být vrácena slovu, „tělo učiněno slovem“.
V Jundrově 6. 9. 2026 (s použitím starších textů).
➤ Petr Veselý (*1953, Brno)
Malíř, básník, učitel, kurátor, autor scénářů pro rozhlas.
Studia: SŠUP v Brně (1969–1973) a AVU v Praze (1973–1979), působil na Katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty MU v Brně (1982-1992), na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně (1992–1995, 2002–2007 jako vedoucí ateliéru Malířství 1); 1995–2020 vedoucí oboru Malířství na Střední škole umění a designu v Brně. V roce 1993 se habilitoval pro obor malířství.
Člen UB od roku 1996, byl členem Tovaryšstva malířského (Kokolia, Kvíčala, Steklík, založeno 1986) a TT klubu. V roce 2009 mu byla udělena Cena města Brna v oblasti výtvarného umění.
Výběr z díla:
Ilustroval sbírky poezie např. Zdeňka Volfa, Víta Slívy, Norberta Holuba, Martina Stöhra, Milana Laučíka, Svätého Jána z Kríža. Pro kostel Vzkříšení Krista ve Vratislavicích N/Nisou namaloval Oltářní obraz Vzkříšení, boční otevírací oltář a navrhl šest vitrají.
Vydal dvě básnické sbírky – Kovadlina (Větrné mlýny 2021) a Jundrov (Větrné mlýny 2014)
Jiří Valoch o tvorbě Petra Veselého napsal: Pro Petra Veselého je zájem o písmo a text součástí jeho hledání lyrických kvalit obrazu či sochy, kde se písmo objevuje jako jedna z možných strukturálních kvalit (obdobně jako malířský rukopis), zároveň ale práce s textem vyhovuje umělcovu zájmu o maximální významovost obrazu.
Jako by chtěl propojit sdělení výtvarné a sdělení básnické — proto ve svých obrazech a kresbách cituje básnické texty či jejich části (Halas, Deml) a podřizuje je přitom celkové skladbě obrazu.
Jednoduché dřevěné útvary často přehodnocuje fragmenty přepsaných básnických textů, kolážovaných na celé ploše objektu. I zde jsou sémantické detaily identifikovatelné a stávají se součástí výsledného poselství.
Petr Veselý o textových kresbách
Zhruba v polovině 80. let jsem pro sebe objevil způsob kreslení, blízký automatické kresbě, kresbě jako seismografu osobních tenzí, kresbě jako formě neverbálního sdělení, intuitivního zanechávání stopy, reflektování stopy stopou… Zároveň jsem se jím dále dotýkal kreslení jako prostředku k utváření plochy, struktury, prostoru (sítě). Narativní prvek se v něm objevil spíše náhodně a bylo na mém dalším rozhodování, zda jsem jej podpořil nebo dalším kreslením potlačil. Toto kreslení jsem také vnímal jako osobní deník nebo zcela konkrétně směřované „intimní dopisy“, autonomní „texty“ (k narativním prvkům lze zřejmě počítat i občas nakreslené písmeno, slovo nebo jejich fragmenty)…
K těmto kresbám a částečně tedy strukturám od začátku 80. let předcházejí a mají blízko kresby textové, kresby psané. Zprvu tedy jakési textové „poznámky“ na okrajích kreseb nebo obrazů, později již osamostatněné tuší nebo tužkou kreslené textové struktury, citace básní (Deml, Halas, Seifert…), přepisy vlastních textů nebo i automatické záznamy textů právě vznikajících… Například cyklus Deště, vydaný jako bibliofilie. V průběhu let jsem se k tomuto „psaní“ vrátil nějakým způsobem několikrát, vedle kreseb také v obrazech a „popsaných“ objektech. Koncem 80. let se textové podněty v cyklu kreseb a obrazů spojily s reflexí silného zvukového prožitku vnitřního prostoru Mohyly míru. Všechny tyto texty jsem zpravidla různým znečitelňoval, fragmentalizoval, „roztrhával“ na útržky slov, hlasu... V jiném cyklu, dosud neukončeném, jednoduchým způsobem tužkou přepisoval verše, věty nebo jejich části (např. Juliš, Weilová, Bresson…) a následně plochu jen téměř neznatelně „artikuloval“ lazurou.
Kolem poloviny osmdesátých let vzniklo také několik autorských „knih“ a objektů s vlastními strojopisnými básněmi, také dva cykly básní redukovaných, přeuspořádaných…
Jako svého druhu iniciační musím zmínit poznámku Dalibora Chatrného při jeho návštěvě u mě v ateliéru počátkem osmdesátých let. Uviděl tam rozmalovaný obraz, na němž zhruba polovina plátna byla již pokryta lazurně modrým ultramarinem, a na druhé bylo jen uhlem napsané připomenutí: MODRÁ. Se svou typickou pohotovostí řekl: „Tady je modrá a tady je taky modrá.“
Napsané slovo mě fascinovalo. Tím jak je schopno jakoukoli věc pojem, děj (a také jméno) zastoupit, přímo, bez iluze vyjádřit. Jako by se přímo stalo věcí, kterou pojmenovává. Ani fragment slova není neúplným, nedopovězeným, je jakousi šifrou, ostatkem. Někdy v polovině 90. let jsem si do překližek postupně vyrýval dvě velikostí odlišné abecedy a jednotlivými písmeny potom prostřednictvím frotáže grafitem „psal“ slova (výjimečně i věty). Jako bych si pohrával s biblickým „na počátku bylo slovo“. A zároveň i s inverzí významu „slovo bylo učiněno tělem“, jako by věci - těla mohla být vrácena slovu, „tělo učiněno slovem“.
V Jundrově 6. 9. 2026 (s použitím starších textů).
➤ Petr Veselý (*1953, Brno)
Malíř, básník, učitel, kurátor, autor scénářů pro rozhlas.
Studia: SŠUP v Brně (1969–1973) a AVU v Praze (1973–1979), působil na Katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty MU v Brně (1982-1992), na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně (1992–1995, 2002–2007 jako vedoucí ateliéru Malířství 1); 1995–2020 vedoucí oboru Malířství na Střední škole umění a designu v Brně. V roce 1993 se habilitoval pro obor malířství.
Člen UB od roku 1996, byl členem Tovaryšstva malířského (Kokolia, Kvíčala, Steklík, založeno 1986) a TT klubu. V roce 2009 mu byla udělena Cena města Brna v oblasti výtvarného umění.
Výběr z díla:
Ilustroval sbírky poezie např. Zdeňka Volfa, Víta Slívy, Norberta Holuba, Martina Stöhra, Milana Laučíka, Svätého Jána z Kríža. Pro kostel Vzkříšení Krista ve Vratislavicích N/Nisou namaloval Oltářní obraz Vzkříšení, boční otevírací oltář a navrhl šest vitrají.
Vydal dvě básnické sbírky – Kovadlina (Větrné mlýny 2021) a Jundrov (Větrné mlýny 2014)
Mahenova akademie pro 21. století (MA21)
