Babylonfest v KJM
17. září 2026, Ústřední knihovna
Hudebně-literární (pod)večer
17. 9. 2026 od 17:00 hod. / Leo Slezák (1873–1946)
Přednášející: PhDr. Vojen Drlík
➥ Místo konání: Ústřední knihovna KJM, Kobližná 4, Velký společenský sál v 5. NP
Ještě ve třicátých letech věděl každý Brňan, co to znamená, když se o někom řeklo „brněnské dítě / brunner kind“. Ostatně bylo to jednoduché, nejznámější brněnské děti byly jen tři: Maria Jeritza, Leo Slezak a Erich Wolfgang Korngold. Ve skutečnosti z Brna pocházely jen dvě z hvězd divadelního a filmového nebe. Maria Jeritza se narodila na Cejlu, E. W. Korngold na Okružní třídě. Naturalizovaným Brňanem byl v této trojici Leo Slezak, Severomoravan narozený do mlynářské rodiny v Šumperku. Rodiče ale brzy přesídlili do Brna a tam začala Slezakova umělecká kariéra – po různých peripetiích se učeň dostal k divadelnímu sboru a operní prkna už neopustil. Brnu zůstal věrný i na vrcholku kariéry, stejně tak jako brněnské češtině.
Jeho hlasu si povšiml barytonista Adolf Robinson a na jeho přímluvu byl devatenáctiletý Leo Slezak roku 1891 přijat jako elév do souboru brněnského opery. Od září 1901 už byl stálým členem sboru Vídeňské státní opery (roku 1926 se stal čestným členem) a začala jeho úspěšná kariéra.
Proslavil se nejen na operní scéně, ale byl obdivován i jako pěvec písní. V Brně vystupoval takřka pravidelně. Jeho hlasovým oborem byl hrdinný tenor, jeho pianissimo bylo takřka legendární, fascinoval svým hlasem a také úžasnou srozumitelností textu. Svou výškou 195 cm a hmotností téměř 150 kg byl i opticky výrazným a nepřehlédnutelným zjevem.
Roku 1932 započala jeho druhá kariéra hvězdy německé kinematografie. Natočil kolem 45 filmů, v nichž ztvárnil zejména komické role a téměř ve všech také zpíval. Mezi nejznámější tituly patří La Paloma (1934), Gasparone (1937) a Es war eine rauschende Ballnacht (1939).
Jeho děti Walter (1902–1983) a Margarethe (1901–1953) se také vydaly po cestě divadelních prken. Walter se proslavil v USA jako filmová hvězda, Margarethe byla operní zpěvačkou.
Leo Slezák
foto: Ferdinand Schmutzer
zdroj: wikimedia.org
Doprovodný program
17. 9. 2026 od 14:00 hod. / Já, Eliška Rejčka, někdy královna česká a polská
➥ Místo konání: Ústřední knihovna KJM, Kobližná 4, Malý společenský sál v 5. NP
Inscenace divadla jednoho herce v podání herečky Stanislavy Hoškové nabízí pohled do osobnosti a vnitřního světa královny Elišky Rejčky, jejíž život byl spojen s politickými i osobními zvraty středověké Evropy, českého a polského království, ale i města Brna. Hra byla nastudována na základě textů knihy Čtyři české královny a kněžna české literatury Čestmíra Vidmana.
Rejčka, v Polsku známá jako Ryksa Elżbieta, jediná dcera polského krále Přemysla II. Velkopolského a Rixy Švédské, byla pojmenována po své matce Richenza (Ryksa). V roce 1300, ve svých dvanácti letech, se Ryksa provdala za ovdovělého českého krále Václava II., který se stal i králem polským. Roku 1303 byla vratislavským biskupem Jindřichem z Vrbna v bazilice svatého Víta na Pražském hradě korunována českou a polskou královnou. Při té příležitosti přijala jméno sv. Alžběty Durynské – Alžběta (Elizabeth – Eliška).
Po smrti manžela Václava II. a následně i Václava III. usedl roku 1306 na uprázdněný český trůn Rudolf Habsburský a zvolil si za manželku Alžbětu Rejčku. Po jeho smrti se Eliška přestěhovala k moravskému hejtmanovi Jindřichovi z Lipé do Brna, kde roku 1323 založila ženský cisterciácký klášter na Starém Brně se špitálem a bazilikou Nanebevzetí Panny Marie.
1. 9. – 30. 9. 2026 / Pevně zakořeněná identita. Polské kulturní dědictví v České republice
➥ Místo konání: Ústřední knihovna KJM, Kobližná 4, atrium
Výstava představuje vybrané architektonické objekty, památná místa a veřejné budovy spojené s přítomností Poláků na Těšínském Slezsku. Na jedné straně se jedná například o unikátní dřevěný kostel v Gutech nebo Polský dům v Moravské Ostravě, na straně druhé o místa spojená s historickými událostmi.
Společně tyto příběhy vytvářejí obraz multikulturní společnosti, v níž se rozmanitost nemusí stát problémem, ale naopak hodnotou, která obohacuje. Výstava ukazuje polské stopy v městském, vzdělávacím, náboženském i společenském moravsko-slezském prostoru. Je příběhem o paměti, soužití a pokračování života míst, kde historie stále zůstává přítomná mezi lidmi. Připomíná paměť míst, v nichž se po staletí prolínají osudy Poláků, Čechů, Němců, Židů a dnes také dalších národností – Slováků, Řeků, Romů, Vietnamců a Ukrajinců, které region spoluutvářejí dodnes.
Výstava je dvojjazyčná – v polštině i češtině. Připravil ji Institut Polonika Ministerstva kultury a národního dědictví Polské republiky ve spolupráci s nadací „Olza Pro“ a Kongresem Poláků se sídlem v Českém Těšíně, prostřednictvím brněnského spolku Polonus
Většinu fotografií prezentovaných na výstavě pořídil Norbert Piwowarczyk. Doplněny jsou o archivní fotografie a grafiky zachycující objekty významné pro polskou komunitu.
Festival Babylonfest
