U kávy s Barborou Čižinskou

Jste ředitelkou Knihovny města Hradce Králové již nějakou řádku let. Jaká byla Vaše cesta do knihovny?

Vidíte – a já myslela, že se budete ptát jen na projekt S knížkou do života, a vy se zajímáte o můj příběh☺️. Jsou tu ovšem také příběhy kolegyní a kolegy, se kterými tvoříme společně dobrovolnický SKIPový bookstartový tým, a ty jsou jistě neméně zajímavé! Ale abych vám odpověděla… Moje cesta byla kupodivu skoro přímá, jako dítě jsem měla opravdu ráda písmenka, prostě vizuální typ, a přečetla jsem všechno, co mi přišlo do ruky. Sice jsem pak chtěla studovat farmacii nebo češtinu-latinu, ale v Karolince mě zaujal i obor informační studia a knihovnictví. Taky jsem dost malého vzrůstu a s mým velmi utajeným smyslem pro humor mě to nakonec pro učitelství připadalo jako tragická kombinace. Takže jsem hrdou absolventkou pražského ÚISKu. Od knihovny našeho ústavu to pak byla odborná knihovna ministerstva financí a zvláštní shodou okolností a díky přestěhování do jiného města jsem nakonec po mateřské a rodičovské dovolené doplula do hradecké knihovny. A jak říkáte, už začínám být pomalu inventář.

Za dobu Vaší praxe jste se musela setkat s celou řadou osobností v oboru knihovnictví, které Vás inspirují, jmenovala byste někoho, kdo Vám opravdu utkvěl?

Ano, mám několik svých vlastních knihovnických guruů (chronologicky): Aničku Stöcklovou, Richarda Papíka, Zlatu Houškovou a Vítka Richtera. A obdivně vzhlížím, i když ona to asi neví, ke své kolegyni metodičce a parťačce Katce Hubertové. Díky projektu S knížkou do života jsem ale mohla blíže poznat některé další báječné ženy i muže z oboru, trochu povylézt z ulity knihovny, ve které jsem nejvíc doma, tedy například Mirku Sabelovou a Danku Divínovou. (Prostě Morava jede!😁)

Vaše jméno je nerozlučně spjato s projektem Bookstart – S knížkou do života, kterému je věnováno toto číslo, jak jste se k tomuto projektu dostala?

Čirou náhodou. SKIP ČR zahájil projekt S knížkou do života první rok se sponzorskou podporou, ale pak nastaly obavy, aby se naše profesní organizace nestala plátcem DPH vzhledem k objemu prostředků, které se v projektu mohou objevit, což by její chod velmi zkomplikovalo. Hledala se tedy knihovna, která plátcem DPH již je. A protože knihoven – plátců DPH – je v ČR jako šafránu a hradecká knihovna byla ochotná se ujmout logistiky s motivačními sadami, jsme od té doby s kolegyní Hubertovou součástí bookstartového týmu. Velké zásluhy na tom má také dnes již naše bývalá kolegyně, skvělá účetní Helena Kralovičová. Jinak celý tým v současnosti tvoří (podle abecedy): Daniela Divínová (MVK Vsetín), Helena Dlouhá (KMO), Roman Giebisch (NPMK), Zlata Houšková (dříve NK), Kateřina Hubertová (KMHK), Gabriela Svobodová (KJM), Blanka Tauberová (Sedlčany) a donedávna též Miroslava Sabelová (KMO). Hostovala také Libuše Nivnická (KJM), abychom na nikoho nezapomněli. Střídáme se v přednášení a lektorování, poradenství pro knihovny, každý má něco na starosti. Jsem ráda, že mohu být součástí něčeho za mě takto smysluplného spolu s kolegy z týmu. Této aktivitě českých knihoven a SKIPu prostě věřím; vidím, jak knihovny s dětmi rostou a dodalo mi to náboj a vlastně i zaměření v rámci oboru.

Kam se projekt Bookstart od doby svého vzniku posunul? Co nabízí nového?

Mohla bych vám nabídnout sadu čísel na úvod. Ze 120 knihoven zapojených v prvním ročníku je aktuálně zapojených 520. Ročně se tak postupně daří motivačními sety a setkáními v knihovnách oslovit 20–22 000 rodin. Na začátku projekt podporoval 1 kraj, ale úsilím a advokacií týmu a podporujících krajských a městských knihoven se podařilo přesvědčit již 7 krajů, aby tímto způsobem do projektu vstoupily a účastnily se financování nejen motivačních sad, ale někde též vybavení do knihoven a honorářů lektorů vzdělávacích lekcí pro rodiče. Vyšlo už 5 nových dětských knih a další 2 jsou na cestě, které by bez projektu nebyly napsány a rodiny by je neměly doma a nečetly z nich. Aktuálně ilustruje Ester Nemjó básničky Robina Krále pro nové leporelo a Ester Stará právě píše logopedickou knížku pro tříleté.
K sociálním sítím, na kterých je možno sledovat postup projektu a inspiraci k práci v něm, přibyl nedávno Instagram. Uspořádali jsme mezinárodní konferenci v Senátu, kde bylo možnost poslechnout si i zahraniční zkušenosti. A horkou novinkou je právě probíhající průzkum mezi rodiči, jak vidí přínos projektu a společného setkávání v knihovnách v rodinách. Překvapivým zjištěním např. je, jak dobře dokáže knihovna v obci, pokud začne připravovat setkání s rodinami, probudit místní propojování lidí, jak pomáhá novým maminkám či jak socializuje děti i rodiče. Závěry a inspirace budeme rádi s vámi sdílet po novém roce.

Co byste vzkázala knihovnám, které v projektu zapojeny nejsou a třeba váhají, zda do toho jít?

Může to vypadat těžší, než to ve skutečnosti je, a vložená energie se vám vrátí.  Setkání jsou radostná a rodiče vás ocení. V mnoha obcích projekt významně oživil a celkově probudil místní dění. Přímo ovlivňujete, jak se např. cítí maminky či tatínkové, jak poskočí děti ve vývoji… tvoříte s nimi vztah, který může přetrvat.
Pro skupinu 0–3 roky program v podstatě leckde nemá konkurenci v jiných aktivitách pro rodiny, do setkání se postupem času aktivněji zapojují rodiče tak, že jsou v podstatě spolutvůrci programu a někde mohou setkání organizovat i aktivní maminky (učitelky/lektorky). Program nemusí být komplikovaný a dlouhý, snažíme se “jen“ inspirovat rodiče, jak pracovat s knížkou, připomenout jim obnovení čtenářských rituálů a doporučit jim vhodnou literaturu pro jejich děti. Pro začínající knihovny je vždy pořádán online webinář, kde podrobně vše vysvětlujeme, dále různé inspirační semináře a také je na světě již 7 metodických příruček s mnoha scénáři programů podle knížek a pohádek, k nimž za chvíli přibyde osmá. Stačí si to jen trochu přizpůsobit na tělo. Protože den má jen 24 hodin a vy jen jedny ruce, je samozřejmě v pořádku, že si položíte otázku, které skupině se můžete a chcete věnovat a jak.

A na závěr otázka s pohledem do budoucnosti – jak vidíte budoucnost knihoven?

Moje patnáctiletá dcera mi zrovna nedávno natvrdo řekla, že knihovny nebudou, že stejně nikdo nebude číst. Tak jsem se z toho až zakuckala tou přímostí a nadechla se k dlouhému obhajujícímu proslovu😁.
Já naopak vidím ty pozitivní signály… knihovny se staví a rekonstruují, obce i města začínají chápat jejich přesah a dosah, dostáváme úkoly od státu, jsme vyhledávaný partner, ať už pro krajské projekty nebo další kulturní i sociální aktéry, protože fungujeme v síti a jsme nízkoprahoví, bezpeční, spolehliví a umíme věci zorganizovat, pořádat a PROPOJOVAT. Stáváme se v některých oblastech metodickou podporou či partnery (specialisté na čtení a gramotnosti, neformální učení /kreativní učení), začínáme být bráni vážně na poli vzdělávání i kulturní rozmanitosti. Jsme oslovování, abychom hráli větší roli v podpoře demokratických principů, veřejné diskuse i tématu udržitelnosti. Chce se po nás, abychom byli průvodci v džungli médií i AI. Domnívám se, že příležitostí, jak být společnosti a konkrétním lidem užiteční máme pravdu hodně, pochopitelně záleží na tom, zda a jak je využijeme. Lidé se stále ještě potřebují potkávat na živo, chtějí se inspirovat jinými lidmi a jejich příběhy, chtějí se rozvíjet, objevovat, realizovat, tvořit. A my jim k tomu můžeme poskytnout dobré podmínky a spolutvořit s nimi knihovnu, když budeme chtít. Jen si potřebujeme někdy více uvědomit, že jsme součástí společnosti, nestojíme někde vedle a dění se nás netýká, protože se nás opravdu týká😄.